Bohoslužba rané doby ve svědectví apoštola Pavla

08.11.2018

Článek do ČZ č. 50/2018

Ten, kdo nám předává pozoruhodné svědectví o bohoslužbě prvních křesťanů, je apoštol Pavel. V jeho dopisech se nachází řada prvků liturgické tradice i bohoslužebného života jeho doby. V epištolách nacházíme tzv. trojiční pozdrav (2 K 13,13), důraz na Písmo (1 K 15,3-4), vyznání víry (1 K 12,3), zmínky o modlitbách a chvalozpěvech (1 K 14,15), ale i o sbírce (1 K 16,23), a především o slavení večeře Páně (1 K 11,23-25). Pavel však byl kritickým teologem a ne všechno, co se v tehdejších obcích v bohoslužebném životě odehrávalo, s nadšením přijímal. Zejména jeho 1. list do Korintu odráží bohoslužebnou situaci v tamním sboru a obsahuje dvě podrobná témata křesťanské liturgie. Tím prvním je svátost večeře Páně, kterou objasňuje v 11. kapitole. Ve 12. a 14. kapitole pak pojednává o duchovních darech uplatňovaných ve shromáždění křesťanů, tedy o podobě, která se dnes označuje jako bohoslužba slova.

Pavel se ve svém listě projevuje jako „reformátor bohoslužby“, když reaguje kriticky na situaci v korintském sboru. V čem byl problém? Večeře Páně, místo aby zde propojovala v Kristu celé společenství křesťanů, stala se skupinovou záležitostí. A shromáždění církve, ve kterém se projevovali různí proroci a charismatické osobnosti, se stalo zmatené a nesrozumitelné.

Je zřejmé, že v prvotním křesťanství se věřící shromažďovali v jednotlivých domech a pak v některém z nich společně. Ale v Korintě se kolem jednotlivých domů tvořily skupiny, které se vydělovaly z celku a navzájem se nerespektovaly. Místo, aby večeře Páně sjednocovala, sbližovala a spojovala křesťany, projevovalo se ve společném shromáždění v Korintě jejich oddělení a rozdělení. O něm se dovídáme již na samém začátku listu, že se skupiny přihlašují k jednotlivým osobnostem Petrovi, Pavlovi, Apollovi (1 K 5,11-12). Navíc ti, kteří si to mohli dovolit, nešetřili jídlem ani pitím, takže se společné stolování změnilo v pohanskou hostinu. Na takovou situaci reaguje kriticky apoštol Pavel.

Večeře Páně má spojovat, ne vytvářet zvláštní skupiny. Pavel ve své reformě korintské bohoslužby kladl důraz na tradici. Tato tradice vede až ke Kristu. „Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal“ (1 K 11,23). Večeře Páně spojuje církev, do které patří chudí, slabí, hříšní, které Ježíš ve své milosti a lásce přijímá – obohacuje, posiluje a proměňuje. On je tím, kdo je středem bohoslužby a kdo jí dává pravý smysl jako tehdy i dnes.

Podíváme-li se na druhý způsob křesťanského shromáždění v Korintě, musíme uznat, že tato shromáždění musela být velice živá a pestrá. Ale do popředí se dostává individuální zážitek vytržení a neobyčejné náboženské zkušenosti. Zážitek není na prvním místě, jak si to dnes mnozí myslí. Pavel upřednostňuje srozumitelné slovo (1 K 14,19). Srozumitelné slovo přináší duchovní užitek lidem i celé církvi. Srozumitelné slovo či „jasné slovo“ (1 K 14,9) je Božím darem. Takové slovo působí misijně, vzdělává a duchovně formuje církev. Samozřejmě mluvené slovo není jediným nástrojem a projevem křesťanské bohoslužby, i když má nepostradatelný význam. V bohoslužbě se uplatňuje i hudba nebo umělecké vytržení a zjevení. Jak to popisuje apoštol Pavel: „Když se shromažďujete, jeden má žalm, druhý slovo naučení, jiný zjevení od Boha, ještě jiný promluví ve vytržení a další to vyloží“ (1 K 14,26). Duch svatý utváří a oživuje církev, současně činí živou i její bohoslužbu. Tímto zdrojem života jako tehdy i dnes je Duch svatý a jeho dary. Bohoslužba nesená a vedená Duchem se vyznačuje rozmanitostí služeb, na nichž se podílejí mnozí podle svých obdarování. Ale co je podstatné, je zásada, kterou zdůrazňuje apoštol Pavel: „Všecko ať slouží společnému růstu“ (1 K 14,26). Pavel myslí na budování celku církve v Kristově lásce. Rozmanité aktivity, bohoslužebné projevy a formy jsou dobré, jestliže napomáhají společnému růstu a budování církve jako Kristova těla v jeho jednotě a vzájemnosti.

Tomáš Butta

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 25.02.2019 04:08 zobrazeno: 1023x