K 95. výročí Církve československé husitské

Vznik Církve československé husitské je zvláštním způsobem propojen s Vánocemi a s Novým rokem. O Vánocích 1919 se nová církev zrodila a vnitřně utvářela v radostném liturgickém společenství naslouchajících evangeliu o narození Ježíše Krista a slavících Boha českým jazykem. Na prahu nového roku 1920 po rozhodnutí pro samostatnou církev dne 8. ledna byla vzhledem k veřejnosti vyhlášena 11. ledna v chrámu sv. Mikuláše v Praze na Staroměstském náměstí.

Naše církev vznikla historicky z katolického modernismu – hnutí 19. a počátku 20. století – a jejími prvními duchovními byli původně římskokatoličtí kněží. Její náboženská tradice sahá však ještě mnohem hlouběji do naší historie. Dosahuje až do doby Mistra Jana Husa a dvě stě let trvající české reformace. Jistě ne náhodou se ohlas vzniku této církve projevoval právě v místech, kde před staletími v předbělohorské době existovaly utrakvistické farnosti, jako tomu bylo zvláště v oblastech středních nebo východních Čech.

Cesta, kterou se nová křesťanská církev ubírala, vedla časem prvorepublikové demokracie a vlastenecké atmosféry, ale také procházela dobou blížící se světové krize, která vyústila ve 2. světovou válku. V roce 2015 uplyne od jejího skončení 70 let. Právě v tomto období se stalo zřejmé sepětí naší církve s podmaněným národem a projevovalo se odbojem proti nacismu. Církev si tak získala ve veřejnosti značnou prestiž pro statečnost i oběti duchovních a laiků.

Následovala doba poúnorové politické totality, která znamenala pro naši církev omezení mnohých činností a působení ve společnosti, které bylo od počátku vlastní jejímu poslání „naplnit současné snažení mravní a poznání vědecké Duchem Kristovým“. V těchto náročných dobách si však mnozí duchovní a věřící, setrvávající v církvi, mohli uvědomovat hluboké křesťanské kořeny a základy víry, která je opřena o Ježíše Krista, Pána církve. Naše osvobozující poznání spočívá v tom, že i „přes svou porušenost náležíme mocí Ducha svatého jemu jako jeho lid“ (Základy víry CČSH, ot. 1). S ním a opřeni o jeho milost jsme prožívali v církvi i předcházející roky, kdy jsme se vyrovnávali s různými náročnými situacemi, ale také rozvíjeli život v náboženských obcích a věnovali se aktivitám motivovaným naší společnou vírou v Ježíše Krista a konali je podle svých obdarování i sil.

Je před námi nový rok 2015, který je pro nás vyznačen jménem českého reformátora jako „Husův rok“. Charakteristickým rysem českého reformátora byla jeho vytrvalost, pevnost, odolnost, stálost (latinsky constantia). Hus jako Božií služebník se projevoval mnohou vytrvalostí (2 K 6,4), a to v jednání i v učení (1 Tm 4,16). Kéž se i na nás projevuje větší vytrvalost víry, abychom dokázali naplňovat Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno (Žd 10,36).

Tomáš Butta, patriarcha

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 04.02.2015 04:07 zobrazeno: 2192x