Jak Komenský vychovával vlastního syna

„Mám syna sedmnáctiletého, mladíka ne špatných vloh…“, takto psal Jan Amos Komenský v dopise z Amsterodamu v roce 1664 o svém synovi Danielovi. Daniel (1646-1692) byl synem Komenského z druhého manželství s Marií Dorotou Cyrilovou, která zemřela roku 1648 v Lešně. Tehdy byly Danielovi dva roky. Měl ještě tři starší sestry. Výchova jediného syna a nejmladšího z dětí ležela Komenskému na srdci a snažil se mu poskytnout dobré vzdělání. Přál si, aby jeho syn byl duchovním, a tomu odpovídalo i zaměření a obsah jeho studia.

Komenský ve svém dopise uvádí, že je příliš zaměstnám svými záležitostmi a nemá dostatek času na to, aby se s důkladností mohl věnovat vzdělávání svého syna. Shledával tak, že jeho pokroky neodpovídají nadějím, které do něho vkládal. Rozhodl se tedy dát synovi novou příležitost v jiném prostředí věnovat se „vzdělávání ducha a dobrým mravům“.

Obrací se proto dopisem na Romberga, aby ho přijal mezi své žáky. Romberg byl holandským pedagogem a správcem školy v Leuwanden. Byl Komenského přítelem a uplatňoval úspěšně jeho metody v praxi ve své škole. Právě jemu svěřil Komenský do péče svého syna Daniela. Korespondence s tímto holandským pedagogem ukazuje, jakou výchovu a vzdělání si Komenský přál pro svého vlastního syna. Chtěl, aby se jeho syn plně podřídil pravidlům školy, ale současně svému příteli píše, že kdyby měl k nějakému druhu studia odpor, neměl by k němu být nucen.

„Aby však na prvním místě byla péče o zbožnost, to ti ani nepřipomínám, poněvadž vím, že o to tvé zbožné srdce pečuje“. Komenský přikládal v křesťanské výchově obecně, nejen v případě budoucích duchovních, důležitost katechismovému vyučování a cvičení ve zbožnosti.

Další z důrazů Komenského je, „aby řádně rozuměl mluvnickým pravidlům a naučil se ve shodě s nimi utvářet řeč“. Jednalo se o znalost latiny. Komenský nechtěl, aby jeho syn psal domů dopisy česky, ale měl je psát latinsky. Přál si, aby Daniel také neposílal časté pozdravy svým přátelům domů, ale aby více „rozmlouval s mrtvými přáteli z knih“. Pro morální rozvoj doporučoval spisy antických autorů, jakými byl Seneca.

Vedle latiny si měl jeho syn osvojit i řečtinu, aby četl řecky Nový zákon, a také hebrejštinu pro četbu Starého zákona. (V této souvislosti můžeme uvést, že Komenského vnuk Daniel Arnošt Jablonský, učenec a biskup Jednoty bratrské polské větvě, syn jeho dcery Alžběty a Petra Figula, se zabýval hebrejštinou a židovským písemnictvím a podílel se na vydání hebrejské bible z roku 1699).

Komenský ve svých dopisech Rombergovi vyslovuje opakovaně obavu, aby jeho syn nepodlehl vlivu špatných kamarádů. Nabádá správce školy: „Nade všechno tě snažně prosím, aby si nepřivodil nějakou poskvrnu ze styku s prostořekými druhy.“ Když se na určitý čas jeho syn Daniel vrátil zpátky domů do Amsterodamu, tak Komenský váhal, jestli jej zpět do školy zase pošle, aby nebyl příliš ovlivněn špatnými kamarády. Zvláště o jednom věděl, že na jeho syna může mít neblahý vliv. Ale nakonec ho tam opět poslal s důvěrou v pedagogickou moudrost svého přítele Romberga.

I na těchto osobních dopisech Jana Amose Komenského, týkajících se starosti o výchovu vlastního syna, je patrné to, co formuloval „učitel národů“ ve své Didaktice. Člověk se má rozvíjet ve třech oblastech – vzdělání, cnostech a náboženství. V případě svého syna však píše: „Raději ať je z něho nedouk, jen když bude zbožný, bohabojný, mravný a ke všem službám ochotný.“

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 18.08.2022 12:15 zobrazeno: 191x