Poděkování husitskému teologovi Zdeňku Kučerovi

Článek do ČZ č. 26/2019

Bratr profesor – husitský teolog Zdeněk Kučera nám přibližuje svůj život a odkrývá své myšlenkové zdroje, vzory a motivy v autobiografii z roku 1995 s názvem „Klopýtání za Ježíšem“. V úvodu píše, že ho provází jako životní heslo verš 10. ze 17. kapitoly Lukášova evangelia: „Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit“ (L 17,10). Tento výrok Ježíše Krista k učedníkům zazněl při přijetí kněžského svěcení bratra Zdeňka v jihočeském Husinci i při jeho instalaci děkanem Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy.

Zažil jsem bratra profesora Zdeňka Kučeru jako našeho učitele na tehdejší Husově československé bohoslovecké fakultě v Praze, kam mu bylo umožněno v 80. letech minulého století znovu nastoupit a přednášet tak bohoslovcům CČSH i studujícím z dalších církví filozofii a teologii. Jako studenti jsme před ním měli značný respekt, neboť se vyznačoval hloubkou a šíří znalostí patristické, středověké i novodobé teologie, starší i moderní filozofie. Ke studiu husitské teologie neodmyslitelně patřilo a patří jeho dílo „Trojiční teologie“. Tuto obsáhlou knihu, v níž se prof. Kučera věnuje ústřednímu tématu teologie, kterým je tajemství Boží Trojice, nikdy nebylo snadné číst a studovat. Bratr profesor nechápal teologii jako izolovanou disciplínu, ale jako součást života přítomné společnosti a kultury. Vyznačoval se předvídavými myšlenkami a překvapivě jasnozřivými pohledy na vývoj ve světě, které nám studentům sděloval. V 80. letech 20. století vyhlížel nové obzory a nebývalé proměny, které měly vystřídat normalizační atmosféru strachu se záměrnou snahou o izolaci církve i o oddělení oboru teologie od ostatních disciplín. Po roce 1989 stanul v čele fakulty jako její děkan a byl hlavním tvůrcem specifické identity husitské fakulty i nové koncepce studia teologie otevřené humanitním disciplínám – psychologii, sociologii, pedagogice, ale i judaistice či religionistice. Jeho obzorem, kde se se zkušenou obratností pohyboval a působil, byl svět univerzity a vědeckých konferencí, ale současně cítil svůj domov v Církvi československé husitské, s níž byl od mládí spjat.

Jeho láskou byla fakulta a univerzita, ale také církev. V závěrečném období svého života působil nejen jako pedagog na fakultě, ale také jako teolog v ústředí církve v naukovém odboru. Bratr prof. Zdeněk Kučera se podílel na tvorbě sněmovních dokumentů, na přípravě konferencí a seminářů i na vzniku řady publikací o církvi, o M. Janu Husovi, o dr. Karlu Farském, ale například i na týmově tvořené učebnici náboženství. Neobyčejnou myšlenkovou svěžest a aktivní účast na konferencích a akcích i přes svůj věk prokázal v čase 600. Husova výročí v roce 2015. Jako člen užšího koordinačního týmu promýšlel ideové a teologické přístupy k 100. výročí, které se blíží s rokem 2020. Je autorem motta „100 let služby Bohu a 100 let pomoci člověku.“  Jedním z posledních jeho textů, které před svou smrtí napsal, je článek do Kalendáře Blahoslav 2020 věnovaný Církvi československé husitské právě k jejímu 100. výročí.

Již jako student jsem si zapamatoval myšlenku týkající se naší lidské smrti, kterou bratr profesor opakovaně vyjadřoval, když se v přednáškách dotýkal tohoto tématu: „Jestliže jsme na začátku své existence necítili žádnou bolest, nebudeme ji cítit ani na konci, neboť nebudeme mimo Otcovskou laskavou ruku…“

Tomáš Butta
patriarcha

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 13.09.2019 01:19 zobrazeno: 591x