Duchovní obnova vyvěrá z pramene Velikonoc. Pro hlubší osobní účast na liturgickém slavení velikonočních svátků Kristovy oběti a Kristova vzkříšení vydáváme v Plzeňské diecézi CČSH formou praktické brožury Velikonoční obřady tzv. tridua (třídenní) - obřady Zeleného čtvrtka, Velkého Pátku a vigilie Hodu Božího velikonočního. Obřadní modlitby pocházejí z 1. dílu Bohoslužebné knihy CČSH (2013). Řád slavení večeře Páně v obřadech Zeleného čtvrtka a velikonoční vigilie jsme převzali z agendy Dr. Karla Farského (1923), který v upravené podobě vydala Plzeňská diecéze CČSH (2015). Samozřejmě je možné slavit eucharistii podle Liturgie CČSH, jak je to obvyklé při nedělních bohoslužbách.
Z obecného povědomí se pozvolna vytrácí křesťanský charakter Velikonoc. Proto se úvodem pokusíme stručně nastínit původní obsah těchto krásných svátků, i když doufáme, že právě ve vašem povědomí jejich křesťanský význam zůstal zachován. Nicméně - opakování je matkou moudrosti! Křesťanská moudrost čerpá ty nejcennější poklady ze studnice víry, jejíž nezbadatelná tajemství (mystéria) jsou Božím působením při velikonočních obřadech zpřítomňována a zpřístupňována našim duším. Jak napsal filosof Zdeněk Neubauer, všechny obřady tridua mají výrazně mysterijní charakter.
Na Zelený čtvrtek si připomínáme Ježíšovu Poslední večeři, jíž vpředvečer své smrti oslavil spolu s apoštoly. Při této sváteční hostině na rozloučenou Ježíš nazval chléb svým tělem, které se za nás vydává, a víno nazval svou krví, která se za nás prolévá. Takto Ježíš ustavil svátost večeře Páně neboli eucharistie (díkůvzdání), která představuje vrchol a střed života křesťanské církve, neboť v této svátosti přijímáme samotného Ježíše Krista, jeho osobu, dílo, život, oběť i vzkříšení. Ve shodě s biblickou antropologií je tělem myšlena Ježíšova osoba, krví se rozumí Ježíšův život. Vždyť Ježíš vydal sám sebe, nasadil svůj život a obětoval jej za spásu nás všech. Při Poslední večeři také umyl nohy svým učedníkům - s láskou jim posloužil, aby se i oni naučili s láskou sloužit. Proto na Zelený čtvrtek, když slavíme památku Poslední večeře Páně a ustanovení svátosti Kristova těla a krve, kněz při bohoslužbě umývá nohy svým farníkům, aby se procvičil v pokorné službě a opravdové lásce po vzoru Kristově.
Velký pátek je dnem, kdy Ježíš vynesl kříž na Golgotu, a tak se ponížil až k smrti. Pamatujme, že podle biblických Písem, na nichž zakládáme naši křesťanskou víru, je v Ježíšově osobě plně a dokonale sjednocen Bůh a člověk - Boží bytí s lidským bytím, Boží vůle s lidskou vůlí, Boží činnost s lidskou činností. Takže v Ježíšově osobě Bůh sestupuje k nejtemnějšímu konci lidského údělu - do útrob smrti, o níž dosud platila slova, která Dante Alighieri vztahuje na peklo: „Zanechte naděje, kdo vstupujete.“ Člověk Ježíš, sjednocený s Bohem, se dal zcela k dispozici pro tento úkol a vypil hořký kalich až do dna, aby naplnil Boží plán na záchranu hříšného lidstva. Smrt - mzda hříchu - zemřela v Kristově smrti. Neboť smrt nemohla obstát před živým Bohem, jehož bytí je přece i bytím Ježíše Krista, Syna Božího!
Na Velký pátek se při bohoslužbě čte z proroka Izajáše píseň o pokorném a poníženém Božím služebníku, jenž namísto nás nesl na sobě hříchy mnohých a namísto nás byl postižen pro nepravosti nás všech. Kristus nás vykoupil z hříchu tím, že strašlivou cenu za naše hříchy zaplatil sám - svým vlastním životem! Nelze podat pádnější důkaz lásky!
Do Boží lásky, charakterizující osobu i dílo Ježíše Krista, je snad nejvíce zahleděn apoštol Jan, jehož pašije představují středobod velkopáteční bohoslužby. Pašijový příběh je možné číst různými způsoby. Jako odsouzení spravedlivého, dobrého člověka, popraveného, třebaže byl nevinný. Jako svědectví, že Ježíš je spravedlivý a dobrý, protože neuhnul před utrpením, které se mu postavilo do cesty. Jako drama, v němž Ježíš uskutečňuje naši záchranu a naše osvobození, čehož dosahuje svou hrdinskou obětí, podstoupenou z lásky k nám. Křížem mělo být jeho dílo zmařeno - paradoxně skrze kříž bylo dokonáno! Bůh uzavřel s lidmi novou smlouvu, zpečetěnou prolitou krví Ježíše Krista. Nová, navěky platná smlouva zaručuje odpuštění hříchů a věčný život všem lidem, kteří uvěří a přijmou Ježíše za Pána a Spasitele.
Za svého pozemského života učil Ježíš své učedníky přímluvné, prosebné modlitbě. Takovou modlitbou je i Otčenáš. Před svým utrpením Ježíš prosil za ty, které mu Bůh Otec svěřil, za své učedníky, přátele a bratry, které si zamiloval. Proto i na Velký pátek jsou významnou součástí bohoslužby prosebné modlitby, jimiž se přimlouváme za své bližní a jejich potřeby.
Bílá sobota je dnem odpočinku, sabatem. I Ježíšovo zmučené tělo odpočívalo v hrobě. Ale po západu slunce, s blížící se nocí, se schyluje k nejradostnějšímu svátku celého roku. V noci na velikonoční neděli křesťané bdí, aby slavili Ježíšovo vzkříšení! Venku je šero nebo tma, ale do kostela je vnesena rozsvícená velikonoční svíce na znamení Kristova světla, které nepohltila ani temnota smrti. Kristovým světlem je prozařován i náš život. Nemusíme se bát budoucnosti, ba ani smrti! Skrze víru a křest totiž sdílíme s Kristem jeho smrt. Zemřeli jsme hříchu. A sdílíme s Kristem i jeho vzkříšení! Žijeme v Bohu, jenž nás zve do věčného blaženého života v nebeském království, do něhož nám Kristus otevírá dveře. Proto se při Velikonoční vigilii - noční bohoslužbě - konají křty, případně obnova křestního slibu. Křtem jsme přijati do rodiny Božích dětí, které Bůh Otec zachraňuje a osvobozuje vírou v Krista Ukřižovaného a Vzkříšeného.
Bůh totiž neponechal Ježíšovu oběť bez odpovědi. Nedopustil, aby se Spasitelovo dílo obrátilo v prach. Jelikož pro všemocného Boha není nic nemožného, vzkřísil Ježíše z mrtvých! Bůh je živým Bohem i Bohem živých. Ježíš žije skryt v Bohu. Takový je i křesťanský život. Navenek se ničím zvláštním nelišíme, ale žijeme skryti spolu s Kristem v Bohu. Ježíšovo vzkříšení je zásadním průlomem Božího království do našeho světa i do naší existence. Ježíš je prvorozeným z mrtvých. My jej následujeme! Proto na velikonoční neděli voláme s radostí a vděčností: Aleluja! Kristus vstal z mrtvých!
Velikonoční obřady ve vytištěné podobě jsou k zakoupení v kanceláři úřadu Plzeňské diecéze, který dočasně sídlí v náboženské obci v Mirovicích. V elektronické podobě vám rádi zašleme brožuru zdarma ve formátu PDF. Objednávku zasílejte na e-mail:
kancelar@plzenskadiecese-ccsh.cz
Lukáš Bujna
Přebal v příloze.
Václav Drašnar publikováno: 04.04.2017 10:47 zobrazeno: 1518x