Ž 80,2-4.9-20 Adventní touha po Boží blízkosti a po obnově

Sestry a bratři, milí přátelé v Kristu,

k adventní době se obsahově váže žalm 80. Vyjadřuje naši touhu po Boží přítomnosti a obnově. Původně se takto modlil Izrael zřejmě v babylónském zajetí. Ale je to i modlitba církve. Právě v adventu očekáváme Boží blízkost a přejeme si zakusit novou obnovující sílu projevující se v církvi, ve světě i v celém stvoření.

Žalm začíná oslovením: „Naslouchej, pastýři Izraele.“ Bůh je oslovován jako „pastýř“, který vede svůj lid jako stádo, pečuje o něj a chrání je. Obraz pastýře pro Boží vedení známe z více míst Bible (Ž 100,3; Iz 40,11). Zárukou spolehlivého vedení není žádný z lidských králů a vládců, ale jen sám Bůh. On vede v dějinách svůj lid jako celek, ale i každého jednotlivého věřícího člověka. Jak je to vyjádřeno v žalmu 23: „Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek“ (Ž 23,1). V každé situaci – jakkoli je svízelná a těžká – se můžeme na něho spolehnout, že on nás vede a z ní nás vyvede.

Neutěšená situace lidu je v žalmu 80. vyjádřena dvěma obrazy – Bůh je vzdálen a vinice je poničena, zplundrována.

Nejprve k prvnímu obrazu. V žalmu se hovoří o Bohu jako o tom, „jenž trůní nad cheruby“ (Ž 80,2). Tím je jednak řečeno, že Bůh je zcela svrchovaný vládce viditelného i neviditelného světa. V nebeské hierarchii je nad všemi anděly (1 Sa 4,4; 2 Kr 19,15; Ž 99,1). Cherubové byli znázorněni také na truhle smlouvy, která jako znamení Boží přítomnosti se nacházela v jeruzalémském chrámě (1 Kr 6,23n; Žd 9,5). Zde však je míněna nikoli Boží přítomnost, sláva a moc Hospodina, ale naopak jeho vzdálenost. Bůh má být přítomen v srdcích lidí. Jak to zpíváme ve známém zpěvu z Taize: „Kde je dobrota a láska, tam je také Bůh.“ Když my lidé ale jednáme bez lásky, dopouštíme se zla, tak se Bůh od nás vzdaluje.

Druhým obrazem v žalmu 80. pro neradostnou situaci lidu je vinice a její neutěšený stav. Přitom její původní podoba byla krásná a měla všechny předpoklady nést plody. Před námi jsou tímto obrazem „vinné révy“ či vinice alegoricky ve zkratce vylíčeny dějiny Izraele od vyjití z Egypta, přes příchod do zaslíbené země, rozšíření království, jeho pád až po babylónské zajetí (Ž 80,9-14.17). Kdysi skvělá, rozsáhlá a úrodu přinášející vinice je ve zcela žalostném a zuboženém stavu. Dokládají to názorně uvedené podrobnosti, jako je poboření viničních zdí, její rozrývání divokou zvěří, i její sežehnutí ohněm. I když se tento popis vinice vztahuje ke konkrétní dějinné situaci starého Izraele, přesto je to i nadčasový obraz. Ani křesťanská církev se nepodobá vždy nádherné Boží vinici a stále se musí obracet k Bohu, aby ji znovu a znovu obnovoval.

Žalm 80 je úpěnlivou prosbou za obnovu. Třikrát se v něm vyskytuje jako refrén prosba: „Bože, obnov nás, ukaž jasnou tvář a budeme zachráněni“ (Ž 80,4.8.20). Při pohledu kolem nás, ale především na sebe sama a do svého nitra a srdce, si uvědomujeme, že potřebujeme obnovu. Obnova není jen nějaká náhlá rychlá změna, kterou učiní někdo za nás a bez nás, ale je to spíše dlouhodobý proces odehrávající se v našem nitru (Ž 51,12; Ef 4,23). Tu skutečnou proměnu k lepšímu a hlubokou obnovu nemůžeme zajistit my lidé sami, i když se o to máme snažit. Zdrojem skutečné naší duchovní i všelidské obnovy je Bůh sám. On před námi může otevřít nové možnosti, když už se zdá změna k lepšímu nemožná. On může obnovit i to, co již zašlo a zaniklo, a náhle se to objeví v nové síle a kráse. Na zničených troskách vyrostou nové stavby a ve zpustošené zemi se projeví nový život. Pro bezradné a malomyslné se ukáže nová cesta k plnosti života. To patří také k adventní zvěsti proroků, kteří povzbuzovali lid v těžkých dobách (Iz 61,4). 

V čase adventu jako křesťané si můžeme uvědomovat, že naše pravá obnova je v Ježíši Kristu. V něm již není Bůh od nás nekonečně vzdálen, ale dává nám poznat svou jasnou a vlídnou tvář. Jeho očekávejme, jeho vyhlížejme, jeho hledejme, jeho se držme. Jen ve spojení s ním budeme moci zakoušet obnovu své víry a nového lidství, ale též obnovu celé církve, která má být jeho příjemnou, užitečnou a úrodnou vinicí.

Tomáš Butta, patriarcha-správce církve

Marie Jandová publikováno: 07.12.2020 10:07 zobrazeno: 283x