„Nesmírný je zástup žen, jež radostnou zvěst nesou.“
Žalm 68,12
Sestry a bratři,
na tento rok 2007 připadá 60. výročí přijetí svěcení na duchovní naší církve prvními ženami. Pro mnohé z nás to je již vžitou skutečností, že žena – sestra duchovní v taláru v husitském sboru vede liturgii, káže, vysluhuje večeři Páně a další svátosti, vykonává správu náboženské obce jako farářka a koná pastorační péči o všechny generace. Ženy zastávají funkce v organizaci naší církve a duchovní správě jako vikářky a také od roku 1999 biskupskou službu v olomoucké diecézi. Nebylo to samozřejmé v dřívější době, neboť v naší církvi zpočátku bylo svěřováno kněžské svěcení mužům v návaznosti na tradici. První patriarcha dr. Karel Farský byl však otevřen myšlence služby žen v církvi. „Je starodávný obyčej, že svěcení se udílí jen mužům. Žena nebyla v době Kristově dosti vzdělána, aby mohla být připuštěna k vedení duchovní správy. Ale je patrno z toho, jak Ježíš se choval k ženám, že nevylučoval je z díla na své vinici. Naopak.“ Po druhé světové válce měla naše církev tísnivý nedostatek duchovních. Na podnět Jednoty duchovenstva se biskupská rada dne 2. listopadu 1946 zabývala možností svěcení žen. Obrátila s v tomto smyslu na diecézní rady a otázkou se měl původně zabývat sněm. Diecézní rady prostřednictvím dopisů biskupů se k této možnosti vyjádřily kladně. Z hlediska nauky a platných řádů nebylo viděno jako problematické, aby svěcení bylo udělováno nejen mužům, ale i ženám. V roce 1947 studovalo teologii již 11 sester našeho vyznání. Ústřední rada rozhodla, že jim bude umožněno svěcení, pokud splní předepsané podmínky. V praxi měly konat učitelskou činnost ve škole a pomocnou duchovenskou činnost ve větších městech (dopis biskupa-patriarchy F. Kováře z 5. února 1947). Při zařazování žen do duchovní správy měl být brán ohled na pastorační situaci a názor náboženských obcí. Jednou z prvních žen, která byla svěcena na duchovní dne 30. října 1947, byla sestra Naděžda Brázdilová. Světil ji biskup-patriarcha dr. František Kovář se spolusvětiteli JUDr. Ladislavem Šimšíkem a dr. Otto Rutrlem, prof. Husovy bohoslovecké fakulty.
Letošní výročí nás vede k hlubšímu teologickému promýšlení kněžství, jehož nositeli jsou v naší církvi muži i ženy. O postavení a službě žen v prvotní církvi svědčí Nový zákon i tradice. V 16. kapitole listu Římanům jsou uváděny diakonka Foibé (v. 1-2) a misionářky Priska (v. 3) a Tryfaina, Tryfóza a Persida, „které horlivě pracovaly v díle Páně“ (v. 12). V tradici je dosvědčeno jáhenské svěcení žen v prvních staletích na západě a na východě až do 12. století. „Proti kněžskému svěcení ženy neexistují žádné vážné teologické důvody“ (Hans Küng). Podle teologického pochopení kněžství v naší církvi je jediný a pravý kněz sám Ježíš Kristus, který přinesl oběť jednou provždy. Celá obec věřících jako jeho tělo se podílí na této jeho kněžské službě v tomto světě. V Ježíši Kristu není rozdíl mezi mužem a ženou, jak to vyjadřuje svátost křtu (Ga 3,26) a z ní vycházející všeobecné kněžství věřících (1 Pt 2,9; Zj 1,5-6). Podobně i svátost kněžského svěcení je ve svobodě naší víry umožněna ženám, aby podle svého povolání (vokace) a darů (charisma) konaly věrně službu Kristu a lidem. Náš současný Řád duchovenské služby z roku 2005 výslovně uvádí, že kněžské služby církev přenáší na připravené, způsobilé a osvědčené bratry a sestry (Preambule, s. 5).
Letošní výročí nás vede k historickému ohlédnutí a teologickému promýšlení tohoto tématu v ekumenickém kontextu na konferenci v Brně. Současně je vhodnou příležitostí vyjádřit Bohu ve svých modlitbách vděčnost za věrnou a trpělivou službu žen duchovních. Vždyť téměř polovina duchovenského sboru, včetně kazatelek, katechetek a pastoračních asistentek jsou právě ženy. Obracíme se v modlitbě s pokorou k Bohu Otci a prosíme, aby kněžská služba mužů i žen byla konána ve zmocnění Ducha svatého k prospěchu křesťanské církve a ke cti Kristova jména ve světě.
Tomáš Butta, bratr patriarcha
Helena Bastlová publikováno: 01.10.2007 03:42 zobrazeno: 5686x