Promluva při rozloučení s bratrem prof. Zdeňkem Sázavou

24.01.2017

Bratr profesor Zdeněk Sázava je celoživotně spjat s Církví československou husitskou jako její přední teolog a duchovní. Vyrůstal v prostředí církve v Brně, kde se v roce 1931 narodil. V mládí byl členem Jednoty mládeže, později se stal členem vysokoškolské organizace Akademického klubu Tábor. Studoval na Husově československé bohoslovecké fakultě v Praze od roku 1950. Po jejím absolvování přijal svátost svěcení kněžstva v roce 1954 v Husově sboru v Praze – Dejvice z rukou tehdejšího patriarchy a představitele biblické teologie dr. Františka Kováře. Duchovenskou službu vykonával v královéhradecké diecézi – od roku 1954 v Rychnově nad Kněžnou a v roce 1955 přešel jako duchovní do Hradce Králové. V této náboženské obci a v tomto sboru kázal, vysluhoval svátosti a vykonával pastoraci jako farář v letech 1964 až 1977. Byl též předsedou královéhradeckého okrsku – vikariátu. V roce 1957 se oženil a se svojí manželkou Ing. Sylvií, roz. Šeborovou, vychovali dceru Renatu. Těšil se ze dvou vnuček Markéty a Kateřiny. I při svém plném vytížení pastorační službou se s důkladností věnoval studiu novozákonní vědy, v roce 1969 složil doktorát a později se habilitoval. Po smrti prof. Jindřicha Mánka, svého učitele, nastoupil v roce 1977 na Husovu československou bohosloveckou fakultu v Praze jako profesor. Účastnil se práce na českém ekumenickém překladu Bible. Ať již jako učitel staré Husovy bohoslovecké fakulty, tak i nové Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy, se vedle vědecké práce věnoval kazatelské službě. Vykonával činnosti i na ústředí církve, v ekumenicko-zahraničním oddělení. Určitý čas byl i členem ústřední rady. V rámci VII. sněmu se spolupracovníky připravil aktualizaci biblických textů k Základům víry.  Působení bratra profesora bylo zaměřeno do tří oblastí – do společenství církve, do odborného prostředí fakulty a univerzity a do ekumenické oblasti. Závěr jeho života byl poznamenán nemocí. Cítil podporu ze strany svých nejbližších – zvláště své manželky Sylvie a své dcery Renaty. Poděkování patří všem, kteří mu věnovali svoji starostlivost a péči. Sestra farářka Helena Salfická v Holicích ho navštěvovala a vedla bohoslužby v léčebném zařízení, kterých se rád účastnil.

Jeho odchod z aktivního života a nyní i odchod z časnosti na věčnost je ztrátou pro Církev československou husitskou. Ztrácíme v něm osobnost teologa věrného, spolehlivého, spjatého s duchovním posláním Církve československé husitské, člověka pracovitého a vyznačujícího se láskou ke Kristu, láskou k Písmu, láskou k církvi, láskou k lidem. Profesor Sázava sám to vyjádřil takto: „Čím blíže je člověk Bohu a Kristu, tím blíže je lidem“ (Mistr a Pán, cit. s. 202). Jeho rozsáhlé biblické dílo však zůstává a přetrvává. Člověk je „velký“ tím, když se věnuje a slouží tomu, co ho přesahuje. Bratr profesor Sázava přijal od Boha životní poslání a jedinečný úkol – být biblickým teologem. Celý svůj život věnoval svůj zájem Bibli, Knize knih, a Slovu Božímu. Rozvíjel s úctou a respektem odkaz biblických teologů církve - Karla Farského, Františka Kováře a především Jindřicha Mánka. Linie teologů a biblických odborníků Kovář – Mánek – Sázava připomíná naší církvi stálý zájem o Bibli a úkol čerpat pro přítomný život víry z jejího bohatství. Odkazem profesora Zdeňka Sázavy je probouzet v lidech zájem o Bibli a o to, co tvoří její jedinečný obsah. Přesněji řečeno o toho, kdo je jejím obsahem. Jen živý Ježíš Kristus sám nám může otevřít smysl Písma. Tak, jako je to vyjádřeno v závěru Lukášova evangelia, že tehdy Ježíš po svém ukřižování a vzkříšení učedníkům „otevřel mysl, aby rozuměli Písmu“ (L 24,45). Jak to i bratr profesor vyslovil ve své knize „Náš život v církvi“: „Ježíš Kristus je pro nás pravým a plným obsahem Božího Slova a Zákona“ (Život v církvi, s. 25). A v jiné publikaci uvádí: „Základním měřítkem zůstává podstatný smysl Písem s Ježíšem v centru a jeho láskou jako základem (Slova a činy cit. s. 67). Jedna z významných prací bratra profesora o ústředním tématu Ježíši z Nazareta je publikace s názvem „Mistr a Pán“ (J 13,13-14). Již tento název knihy je vyznáním autora. Mistr, Rabín, Učitel - tento titul se vztahuje k pozemskému působení Ježíše z Nazareta. Označení Pán je titulem povelikonoční víry církve. Vzkříšený a vyvýšený Kristus je Pánem nade vším (J 20,28; Sk 2,6; Fp 2,11). Je Pánem a Vítězem i nad smrtí (1 K 15,57). Nechme k sobě zaznít slova bratra profesora, která jsou jeho vyznáním a svědectvím i povzbuzením pro nás: „Přicházející Pán vyzývá, abychom vykročili cestou jeho lásky a služby a tak získávali podíl na zaslíbeném životě, plném lásky a slávy. Učí nás vidět bližního novýma očima, nově ho hodnotit, sebe pak o to kritičtěji. Učí nás dívat se na svět očima Boží lásky, vedoucí k životu plnému krásy, vnitřně bohatému a věčnému (Mistr a Pán, cit. s. 204).

Díky Vám za vše, milý bratře profesore!

V Hradci Králové dne 24. 1. 2017                                         

Tomáš Butta

patriarcha

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 31.01.2017 02:15 zobrazeno: 1253x