Jr 33,14-16 Jeremjášovo proroctví o Výhonku Boží spravedlnosti

30.11.2015

Adventní kázání na ÚÚR v Praze – 30. listopad 2015

Sestry a bratři,

při této bohoslužbě na počátku adventu se zaměřme na starozákonní prorocký text.  Jako čtení ze Starého zákona zaznívá v čase adventu úryvek z proroka Izajáše, hlasatele radostného poselství a toho, kdo předpovídal několik století předem narození Krista. Na první neděli adventní v tomto roce podle lekcionáře řady C však zaznívá čtení z proroka Jeremjáše ze 33. kapitoly.  Tento prorocký text se vyskytuje takřka shodně také ve 23. třetí kapitole (v. 5-6). Tímto opakováním je naznačena závažnost a významnost tohoto tradovaného prorockého výroku, který se týká výhonku Boží spravedlnosti.

Prorok Jeremjáš působil celkem kolem čtyřiceti let a jeho působení se vztahuje k dramatickým událostem izraelského národa v 7. a 6. století před Kristem. Prožíval pád Jeruzaléma a vysídlení obyvatel do Babylonie. Nesl v tomto těžkém období úkol být Božím prorokem a prožíval bolest se svým lidem. Když ostatní říkali, že vše dobře dopadne a falešní proroci oznamovali klamně pokoj, tak Jeremjáš naopak lid varoval a předpovídal pád a zánik Jeruzaléma. A když ostatní prožívali po jeho dobytí Babylóňany a zničení beznaděj, on naopak na troskách Jeruzaléma předpovídal jeho obnovu a návrat nového života do míst zaslíbené země. V tom spočívala jeho věrnost poslání být pravdivým Božím prorokem, že nepodléhal mínění a náladám společnosti, ale nesl Boží slovo, ať přicházel svým současníkům vhod, či nevhod. To je úkolem církve a křesťanů i dnes - nepodléhat náladám doby a emocím lidí, ale být vnímavými pro Boží slovo a jeho autoritou se řídit. Jak to vyjádřil jeden z křesťanských myslitelů naší doby: „Církev nemá říkat, to, co lidé chtějí slyšet, ale to, co má říkat.“ Křesťan má být obezřetným, kritickým a umět i varovat, když je to třeba, ale současně má vnášet naději a vidět řešení, i když druzí jej nejsou schopní v určitých situacích vidět. Nemáme být v první řadě kritiky, každého a všeho, ale především lidmi naděje. Kritizovat to dokáže kdekdo, ale přinášet naději, to již vyžaduje sílu Ducha.

Na Jeremjášovi se může na první pohled zdát pošetilé jeho počínání. Píše se o tom v předcházející 32. kapitole. Jeremjáš byl uvězněn na nádvoří   tehdejšího judského krále Sidkijáše, neboť jeho výroky se zdály nepohodlné. Jeruzalém byl obklíčen Babylóňany. A on se zabývá v takové chvíli koupí pole! Přišel za ním jeho příbuzný, se kterým jednal o výhodné koupi pole. A tak Jeremjáš sepisuje smlouvu na koupi pole, jako by se nic nedělo.  Zde není v jeho jednání v žádném případě záludná vypočítavost a snaha o obohacování se v kritické situaci, jak se to dělo v dějinách a děje v přítomnosti, kdy překupníci a šmelináři vydělávají na bídě druhých. Naopak to, že Jeremjáš kupuje pole, je výrazem jeho naděje. Názorným příkladem tak ukazuje, že v zemi, jakkoliv je ohrožena, se bude opět sít a sklízet obilí v budoucím čase pokoje a míru. Počítat s budoucností znamená dělat i malé kroky a malé činy směrem k ní. O to jde v církvi i dnes, abychom dělali i třeba malé kroky a činy pro budoucnost. Nemáme obrazně řečeno „vyklízet pole“ – prodávat, rušit, ale naopak hledat „nová pole“ svého působení. V tom je nám příkladem Jeremjáš, který si neřekl: „Nic nemá již cenu, vždyť Jeruzalém stejně padne. Raději se někde schovám.“ Ale on kupuje pole! Nejen, že o budoucnosti mluví, ale on ji svým činem i tvoří.

A nyní se dostáváme k jádru jeho proroctví. On předpovídá Krista. „V oněch dnech a v onen čas způsobím, aby Davidovi vyrašil výhonek spravedlivý, a ten bude v zemi uplatňovat právo a spravedlnost. Jak již byl řečeno, je tento text totožný s jiným místem tohoto prorockého spisu (Jr 23,5-6). Ale navíc se tato předpověď o Výhonku vyskytuje i u proroka Izajáše (Iz 11,1) a proroka Zacharjáše (Za 5,12). Staročeský výraz užitý v Kralické bibli je výstřelek a znamená mladý výhonek, vyrostlý proutek. Toto proroctví obrazným způsobem vykresluje biblické dějiny spásy. Velký strom je izraelské a judské království. Tento strom byl osekán, nakonec celý padl, ale zůstaly z něho jeho kořeny skryté v zemi. Linie judských králů byla podťata, když bylo Judsko poraženo roku 586 před naším letopočtem. Ale od základů a ze skrytých kořenů vyrůstá nová linie panovníka Božího království. Nejen, že se v případě základů jedná o královský davidovský rod, ale pravými základy a kořeny nového krále jsou kořeny Boží spravedlnosti. Nazvou jeho vládu v novém Jeruzalému „Hospodin – naše spravedlnost“ (Jr 33,16).

V prorocké řeči se mluví záhadně o „oněch dnech“, o „onom čase“. Důležité je, číst tato slova tak, že nejde jen o vzdálenou a neznámou budoucnost. Je to spojeno s konkrétní dobou a s konkrétním místem. Podstatné pro nás křesťany je, že se již toto Jeremjášovo proroctví v Ježíši Kristu naplnilo. Proto jsou Vánoce pro nás křesťany tak důležité, neboť vláda Božího království již vstoupila na tuto naši zemi v osobě Ježíše z Nazareta – potomka z Davidova rodu – jeho narozením. Ježíš tak zakládá ve své zdánlivé nenápadnosti a skrytosti své království i zde na této zemi mezi námi. On je nositelem a vykonavatelem Boží spravedlnosti a práva. Ve víře v něho si můžeme přisvojit tuto jeho spravedlnost, která zachraňuje a přináší pokoj a život. Není to však spravedlnost tvrdé moci a nesmlouvané přísnosti, ale spravedlnost soucitné Boží lásky.

Sestry a bratři,

otevírá se před námi nový liturgický rok. Kéž tuto spravedlnost Boží lásky můžeme poznávat a zakoušet v celém Ježíšově životě, jeho slově, jednání a díle spásy, které se nám v liturgickém roce postupně zpřítomňují. Ať je vděčnou vírou přijímáme. Ať tato vláda Výhonku Boží spravedlnosti, o níž mluvil prorok Jeremjáš, se rozrůstá v církvi a šíří ve světě i v našich dnech. Amen. 

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 02.12.2015 10:30 zobrazeno: 1579x