Promluva při rozloučení s bratrem biskupem Jaromírem Tučkem ve Sboru kněze Ambrože v Hradci Králové dne 25. 2. 2011

Sestry a bratři,

           čteme z Písma svatého ze 2. listu apoštola Pavla Timoteovi ze 2. kapitoly: „Pamatuj na Ježíše Krista vzkříšeného z mrtvých, původem z rodu Davidova; to je moje evangelium. Věrohodné je to slovo: Jestliže jsme s ním zemřeli, budeme s ním i žít. Jestliže s ním vytrváme, budeme s ním i vládnout. Usiluj o to, aby ses před Bohem osvědčil jako dělník, který se nemá zač stydět, protože správně zvěstuje slovo pravdy“ (v.8.11-12a.15). Druhé čtení je zapsáno v Janově evangeliu v 8. kapitole v 51. verši. Ježíš nás ujišťuje: „Amen, amen, pravím vám, kdo zachovává mé slovo, nezemře navěky.“

            Vážená zarmoucená rodino, sestry a bratři, dnešní den prožívá tato diecéze, ale i celá Církev československá husitská zármutek, neboť se dnes loučíme s šestým biskupem královéhradecké diecéze – bratrem Mgr. Jaromírem Tučkem. Připomínáme si s vděčností jeho život, službu a svědectví živé víry.

            Narodil se 14. července 1933 v Hradci Králové jako syn Václava Tučka a Marie, rozené Šrámkové. Základní a střední školu navštěvoval v Hradci Králové. V roce 1951 byl přijat na Husovu československou bohosloveckou fakultu v Praze. Studium absolvoval v roce 1955. Svátost kněžského svěcení mu vysluhoval patriarcha dr. František Kovář v Husově sboru v Praze - Vršovicích. Jeho spolusvětitelem byl prof. Zdeněk Trtík. Hned poté nastoupil na vojenskou službu, z níž byl po necelém roce vyvázán ze zdravotních důvodů. V roce 1956 přijal své první duchovenské místo v náboženské obci Pardubice, kde působil do roku 1958. Poté byl ustanoven farářem v náboženské obci Lanškroun, kde konal duchovní správu jeden rok. Pak nastoupil do náboženské obce Frýdlant v Čechách, kde vykonával službu faráře v letech 1960-1966 a zajišťoval pravidelně bohoslužby i v řadě středisek. V roce 1962 se oženil s Marií rozenou Duškovou z Pardubic. Vychovali dva syny – syna Pavla, narozeného v roce 1964 a syna Tomáše, narozeného v roce 1965.

            Jeho dalším působištěm se stal v roce 1966 Heřmanův Městec a v roce 1973 se přestěhoval do Pardubic, kde působil jako farář do roku 1982. Přijal v té době i úkol předsedy pardubického okrsku (vikariátu). Po smrti bratra biskupa Josefa Pochopa v roce 1981 byl diecézní radou určen správcem královéhradecké diecéze. Na diecézním shromáždění v Jaroměři v červnu roku 1982 byl zvolen šestým biskupem královéhradecké diecéze. Ordinován byl bratrem patriarchou dr. Miroslavem Novákem  dne 26. června 1982 a do funkce biskupa této diecéze byl instalován o den později 27. června 1982. V čele diecéze stál v období sedmnácti let až do roku 1999. V roce 1990 se stal na určitý čas i správcem celé Církve československé husitské. Po skončení biskupské služby se věnoval duchovní činnosti v náboženské obci Nechanice a administroval i čtyři roky Vysoké Veselí. V březnu roku 2009 musel ze zdravotních důvodů službu ukončit. Své duchovní zázemí měl zde ve sboru kněze Ambrože v Hradci Králové, kde se zúčastňoval bohoslužeb a dalších aktivit.

            Připomínáme si, že rozvíjel živé ekumenické kontakty domácí i zahraniční, zejména s partnerskou Zemskou evangelickou církví Anhalt. Byl činným v církevních orgánech, jako například v naukovém sněmovním výboru, ale i v organizacích – v Klubu Milady Horákové nebo Masarykově společnosti.

            Vybavují se nám mnohé společné prožitky, zkušenosti a osobní vzpomínky na něho. Znal jsem ho jako biskupa v plné síle, kdy přijížděl do náboženských obcí při nejrůznějších příležitostech. První kroky v duchovní správě jsem vykonával právě pod jeho vedením. Byl mým světitelem i tím, kdo mě uváděl do obcí v královéhradecké diecézi. Měl jsem v něm oporu. Dokázal být otevřený i vůči jiným názorům. Vyznačoval se láskou k církvi, ale i realistickým pohledem. Jako mnozí z vás jsem měl možnost slyšet řadu jeho kázání – při synodách, slavnostech, různých shromážděních. Byla biblicky důkladná a založená na pečlivé exegezi. Některá z jeho kázání si dodnes pamatuji. Byl představitelem a nositelem tzv. biblické teologie či teologie Božího slova, která se také v naší církvi prosazovala v období po 2. světové válce, zvláště úsilím jeho učitele prof. Zdeňka Trtíka. Uprostřed nejistoty a společenských proměn bylo možné zakusit nový zájem o Bibli a poznávat tak, že Boží slovo je svrchované, mocné a živé.  Je to slovo, které má stvořitelskou moc. „Dávná nebesa i země byly vyvolány slovem Božím“ , slyšíme v 2. listě apoštola Petra. Je to slovo, které má obnovující a uzdravující sílu. Je to slovo věčné (Ž 119,89). Je to slovo přinášející život. „Má slova jsou Duch a život“, praví Ježíš (J 6,63).

            Ve 2. listě Timoteovi je zdůrazněno, že se jedná o slovo pravdy.  Tímto slovem pravdy je celé evangelium Ježíše Krista. Celý jeho život, každé jeho slovo, každý jeho čin, vše to, co nám evangelisté zaznamenali v Bibli. K evangeliu pravdy patří také poselství o věčném životě, o zmrtvýchvstání, o vzkříšení. „Pamatuj na Ježíše Krista, vzkříšeného z mrtvých, to je moje evangelium “, píše apoštol Pavel. Uvědomujeme si, jak je náš lidský život nejistý, zranitelný, křehký, pomíjivý. Zejména, když se jedná o smrt někoho známého a blízkého.  Pozemský život každého člověka směřuje ke svému konci. Církev i v jednadvacátém století nese evangelium, nese zvěst o věčném životě s Kristem a v Kristu. Ne proto, aby byl znehodnocen tento náš pozemský a jedinečný darovaný život, ale proto, aby bylo upozorněno na tajemství jeho posledního smyslu, který je v Bohu. Ježíš, jenž prošel utrpením a smrtí, byl vzkříšen, a ti, kteří jsou s ním spjati vírou a láskou, mohou vstoupit do věčného života, který nepomíjí. „Amen, amen, pravím vám, kdo zachovává mé slovo, nezemře navěky“, ujišťuje nás Ježíš.  Toto slovo pravdy a života nesl a hlásal náš milý bratr biskup. Stejné slovo zaznívá i v této chvíli loučení s ním. Ať je můžeme přijmout jako slovo o  zjevené moci Boží lásky v Kristu a naději věčného života v plnosti i pro našeho bratra, na kterého v úctě myslíme. Amen. 

Marie Trtíková publikováno: 01.03.2011 04:22 zobrazeno: 3464x