Am 8,1-7.11 Vytrvalá touha po spravedlnosti

Postní kázání – Brno - Královo Pole; Brno – Maloměřice; březen 2009

Sestry a bratři,
         tématem přečtených biblických textů je spravedlnost a nespravedlnost. Přísné slovo proroka Amose upozorňuje na to, že každá společnost založená na nespravedlnosti a příkoří zanikne a nemá budoucnost. Ježíšovo slovo z kázání na hoře naopak učedníky povzbuzuje, aby neztráceli touhu po spravedlnosti, a to i v nejtěžších poměrech založených na bezpráví, násilí a křivdách.
         Starozákonní čtení z knihy proroka Amose je jednou ze  čtyř jeho vizí. Prorok vidí postupně čtyři obrazy – nejprve vidí kobylky, jak požírají byliny (7,1-2), pak šířící se oheň (7,4) a dále olovnici – nástroj na měření (7,8). A k tomu dostává od Hospodina vždy výklad, co tyto obrazy znamenají. Nakonec vidí koš zralého ovoce. - Když dva lidé vidí totéž, není to totéž. Známe to ze své každodenní zkušenosti. Vznikne například situace, kterou různí lidé vidí a hodnotí rozdílně. Pro někoho je to úplně skvělé, nic lepšího nemůže být, a pro jiného naopak to nejhorší. Koš se zralým ovocem může být viděn a vykládán také rozdílně. Může být výrazem Božího obdarování, hojnosti a bohaté úrody. Ale prorok Amos má vidět v koši plném zralého ovoce něco jiného. Konec. Dozrál čas a na Izrael přichází soud. To mu Bůh chce tímto obrazem sdělit.
         Prorok Amos působil v 8. století před Kristem – v době, kdy byla země rozdělena na severní a jižní část. V severní části, kde prorok působil, vládl král Jarobeám II. Byla to doba nebývalého hospodářského růstu. I vykopávky v Samaří dokládají blahobyt tohoto panovníka. Ale druhou stranou tohoto hospodářského rozkvětu bylo utlačování lidí a nespravedlivé a nesnesitelné poměry.
         Jak se konkrétně nespravedlnost v tehdejší společnosti projevovala? Jedním z projevů byl útisk slabších a těch, kteří se nemohli bránit. Byla to snaha „odstranit pokorné v zemi“. Pokorný člověk v drsných poměrech může obtížně vydržet. Prosadí se a obstojí jen ti, kteří mají tvrdé způsoby jednání. A přitom lidem pokorným má patřit zaslíbená země, jak slyšíme v Žalmu 37. „Pokorní obdrží zemi, bude je blažit dokonalý pokoj“ (Ž 37,11).   
         Druhým znakem nespravedlivých poměrů byla bezohledná touha po zisku. Někteří bohatí lidé si říkali: „Už aby skončily náboženské svátky, už aby skončil sváteční den, abychom mohli zase obchodovat, prodávat předražené obilí a zase si zvýšili svůj příjem.“
         Třetím znakem takových poměrů byly „falešné váhy“. To znamená, že se lidé uchylovali k nečestným způsobům jednání. A nemusí být míněn jen obchod, ale falešné jednání jako takové. Všem neměřili úplně stejně. Známe to přece, že na někoho jsou lidé nesmlouvavě přísní, ale k někomu jinému zase nadmíru shovívaví. Ve Starém zákoně v knize Přísloví je řečeno: „Falešné váhy jsou Hospodinu ohavností, kdežto v přesném závaží má zalíbení“ (Př 11,1; srov. Př 20,23). Falešné váhy jsou symbolem společnosti založené na oklamávání druhých. Když lidé chtějí vzít pevně spravedlnost do svých rukou, dopouštějí se při tom bezpráví na nevinných. Ať si lidé váží jak chtějí, ať si přidávají závaží na tu nebo onu stranu, stejně jim to v posledu nepomůže. Ty skutečné váhy spravedlnosti drží pevně ve své ruce Bůh, a ty jsou zcela přesné. – S motivem váhy se setkáváme v různých náboženských představách. Například v Tibetu se na misky vah kladou bílé a černé kameny. Jedny znázorňují dobré činy člověka a druhé zlé. V křesťanském umění při zobrazení posledního soudu se setkáváme s postavou archanděla Michaela s váhou, který váží hodnotu duše, hodnotu člověka (srov. Royt, J.: Slovník biblické ikonografie. Praha 2006, s. 242). Záleží na víře a životě, jak člověk na Božích vahách jednou obstojí.
         Prorok Amos odkrýval poměry své doby – sociální nespravedlnost v severní izraelské říši. Ukazoval na konkrétní příklady – příkoří vůči slabšímu, touhu po zisku a oklamávání druhých. Můžeme si sice říci, že to bylo přece tak dávno. Ale ani naše doba není bez různých příkoří zjevných a skrytých. Zmizela snad touha po moci nad druhými, touha po co největším zisku za každou cenu a nejrůznější způsoby klamání druhých? To vše vede k vnitřnímu rozkladu společnosti i církve, jak připomenul prorok Amos.
         V jeho poselství je přesto přítomna i velká naděje. Je to vyjádřeno v 11. verši: „Hle, přicházejí dny, je výrok Panovníka Hospodina, kdy pošlu na zemi hlad, ne hlad po chlebu ani žízeň po vodě, nýbrž po slyšení slov Hospodinových.“ Bůh může vyvolat situaci, kdy lidé zatouží po duchovním pokrmu a nápoji – po Božím slovu, po Boží spravedlnosti. A Ježíš blahoslaví takové lidi, kteří hladovějí a žízní po spravedlnosti (Mt 5,6). Právě ti budou nasyceni, oni zakusí tuto hodnotu v plnosti. Můžeme si položit otázku: Ale kdy člověk zakusí spravedlnost, když musí procházet různým příkořím a čelit někdy projevům tak nespravedlivého jednání ze strany druhých? Někde jinde než v tomto světě? A nebo již v tomto životě se přece jen tohoto dočkáme? Nestává se čas od času zjevná Boží spravedlnost i v tomto světě? V každém případě to není nikdy hned. Vyžaduje to naši vytrvalost, odolnost, stálost. Člověk nesmí uprostřed různých příkoří na spravedlnost rezignovat. Musí ji trvale hledat, toužit po ní a zastávat ji. Jestliže máme tento postoj učedníků Ježíše, pak i na nás se vztahuje jeho blahoslavenství. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Helena Bastlová publikováno: 14.05.2009 10:41 zobrazeno: 3619x