Historie sněmů CČSH

SNĚMY CČSH DO ROKU 1994

• Církev československá husitská (do roku 1971 Církev československá) byla po Vánocích roku 1919, kdy byly konány první české bohoslužby dle 1. dílu Českého misálu, právně ustavena na valném sjezdu Klubu reformního duchovenstva dne 8. ledna 1920, konaném v Národním domě v Praze Smíchově. Na programu tohoto sjezdu bylo (dle poznámek předsedy Klubu ThDr. Karla Farského) provedení přehledu dosavadní činnosti Klubu a rozhodnutí o důsledcích další činnosti v rámci Římskokatolické církve, případně po založení církve nové, pro níž byly předloženy zásady organizačního řádu. Většinou sto čtyřiceti hlasů bylo rozhodnuto o ustavení Církve československé. Až do přijetí nové církevní Ústavy byl pro CČS potvrzen zatímně řád církve římskokatolické s výhradou „zásady svobody svědomí a náboženského přesvědčení jednoho každého, aby komukoliv z jeho nábožen¬ského přesvědčení nebylo co bráno nebo vnucováno“. Služby Boží určeno konat výhradně česky („v mateřském jazyce“) prakticky podle 1. dílu Českého misálu; až v dalších dílech Českého misálu bylo určeno vysluhovat výhradně pod obojí způsobou. Organizačně byl do čela církve postaven dvanáctičlenný církevní výbor, složený polovinou z laiků, polovinou z duchovních s patřičným zřetelem k poměrnému zastoupení zemí a krajů. Tento výbor vydal 10. ledna 1920 provolání „Národu československému!“ s odvoláním na odkaz mistra Jana Husa „Pravdy každému přejte!“ na dosavadní křesťanskou kulturu národa, „svérázně vyvinutou zásluhou apoštolů soluňských Cyrila a Metoděje, mistra Jana Husa a Českých bratří“. Pro nově zřízenou CČS zdůrazněno jméno „církev, t.j. sbor Páně na základě evangelia Kristova“. Za „stěžejní zásadu“ církve vyhlášena svoboda svědomí, o veškerých službách Božích sděleno, že se „konají výhradně jazykem mateřským“. Provolání církevního výboru je podepsáno Bohumilem Zahradníkem Brodským (farářem v Ouběnicích, tehdy odborovým radou v ministerstvu školství a národní osvěty), ThDr. Karlem Farským (profesorem náboženství v Plzni), Gustavem Procházkou (farářem v Jenišovicích u Turnova) a Ferdinandem Stiborem (farářem v Radvanicích ve Slezsku). • I. valný sjezd delegátů náboženských obcí CČS se konal 8. a 9. ledna 1921 v Praze na Smíchově. CČS v té době měla „více než 200 000 členů a více než 50 duchovních správ“ (Spisar: Ideový vývoj CČS s. 143). Tento sjezd schválil Ideové směrnice CČS s následujícími důrazy: Ježíš Kristus je úhelným kamenem veškerého našeho úsilí náboženského. Mravní obroda a spása ve smyslu Kristově je jediným úkolem církve. Cílem je „nový český typ křesťanství“. Církev touží po nejužším společenství s bratrskou pravoslavnou církví srbskou a po ideové i praktické vzájemnosti s církví českobratrskou. Z důvodů historické i praktické kontinuity církev navazuje na sedm prvních všeobecných sněmů a „zavrhuje vývoj v církvi římské, vyvrcholivší v prohlášení neomylnosti biskupa římského“. Směrnice se v závěru odvolávají na českou reformaci a trvají na zásadě svobody svědomí. Sjezd dále přijal zatímní Statut CČS (jeho 1. článek zněl: „Křesťané, vyznávající učení Ježíše Krista podle výkladu sedmi prvních všeobecných sněmů církevních a nicejského vyznání víry a řídící se tradicemi slovanských apoštolů Cyrila a Metoděje a mistra Jana Husa tvoří Církev československou“). Dále sjezd dodatečně potvrdil Memorandum srbské pravoslavné církvi, žádající vyslání biskupa Dositeje jako zatímního ordinaria CČS a dále vysvěcení vlastních biskupů CČS. Memorandum slibuje „podrobení se předpisům a zákonům srbské pravoslavné sjednocené církve s výhradou svobody svědomí a volného vývoje náboženského“. • II. valný sjezd delegátů náboženských obcí CČS se sešel v Praze ve dnech 29. 31. srpna 1921. Původně měl být svolán jako I. řádný sněm CČS, což nebylo možné pro malý počet státně schválených náboženských obcí. Státní schválení se nedostávalo ani diecézím, byť byli zvoleni již tři kandidáti biskupského svěcení dr. Karel Farský, Rudolf Pařík a Matěj Pavlík (pozdější pravoslavný biskup Gorazd). Sjezd schválil zatímní Ústavu CČS. Její preambulí byl 1. článek dosavadního statutu doplněný slovy „vše v duchu nynějšího stavu lidské kultury“.Tato Ústava, ač svým 1. článkem ideově pravoslavná, byla svým celkovým obsahem Ústavou církve presbyterní, všichni představitelé církve (včetně biskupů a patriarchy) byli voleni, patriarcha dokonce přímou volbou (což platilo i v definitivní Ústavě CČS až do novelizace ze dne 9. ledna 1946); o všech otázkách věroučných i organizačně právních rozhodoval církevní sněm. Sjezd dále potvrdil další jednání se srbskou pravoslavnou církví o svěcení biskupů (biskup Dositej byl na sjezdu přítomen). Nebyla však ujasněna otázka autokefality (duchovní samostatnosti) CČS, která byla v jednání z obou stran chápána různým způsobem, až nakonec, po vysvěcení Matěje Pavlíka na pravoslavného biskupa dne 25. září 1921 v Bělehradě, dovedla církev k pravoslavné krizi, definitivně vyřešené až na I. řádném sněmu CČS. • I. řádný sněm CČS poprvé zasedal ve dnech 29. a 30. srpna 1924 v Praze Smíchově. Sněmu předsedal zvolený patriarcha ThDr. Karel Farský. Byly na něm zastoupeny státně schválené náboženské obce a Diecézní rady čtyř diecézí: západočeské se sídlem v Praze, východočeské se sídlem v Hradci Králové, moravské se sídlem v Olomouci a slezské se sídlem v Radvanicích (dnes Ostrava Radvanice). Sněm jednal v plenárním zasedání a ve výborech naukovém, právním, hospodářském, sociálním a výchovném. (Liturgickou problematiku projednával výbor naukový.) o Hlavním úkolem sněmu bylo ukončit pravoslavnou krizi a potvrdit reformační charakter církve a její presbyterní zřízení. Proto sněm potvrdil zatímní Ústavu CČS, schválenou II. sjezdem delegátů, ale její 1. článek (preambuli) nahradil slovy „Církev československou tvoří křesťané, kteří usilují naplnit současné snažení mravní a poznání vědecké Duchem Kristovým, jak se nám zachoval v Písmu a v podání starokřesťanském, národu československému pak zachován jest hnutím husitským a českobratrským, živelně se kdysi rozvinuvším v zemi české, moravskoslezské a slovenské.“ o Sněm učinil zásadní rozhodnutí o „svěcení kněžstva kněžstvem“ (ve skutečnosti svěcení kněžstva zástupci církve kněžími i laiky), čímž v duchu české reformace pochopil apoštolskou posloupnost jako posloupnost ve víře a nikoliv ve formálním smyslu řetězu biskupských rukou v nepřetržité linii od apoštola Petra (resp. od všech apoštolů). Sněm přijal řád svěcení, jak byl později vtělen do Farského agendy v obřadech „Svěcení jáhnů“, „Svěcení kněží“ a „Zřizování biskupů“ (naposledy vydáno v roce 1930 v tzv. farářské verzi 11. vydání Farského Zpěvníku písní duchovních CČS). o (Tento řád svěcení nebyl žádným dalším sněmem zrušen ani novelizován připravovaná novelizace pro 2. zasedání VI. řádného sněmu CČSH v roce 1981 nemohla být realizována pro zamítnutí státního souhlasu) o Sněm v referátech plenárního zasedání (prof. Karel Statečný) i naukového výboru (dr. Alois Spisar) vyslovil zásadní naukové směrnice pro přípravu Učení náboženství křesťanského s tím, že CČS charakterizoval jako „církev Kristovu“, „církev Husovu“ a „církev moderní“ a za její hlavní úkol vyhlásil „dokončení české reformace“. o Sněm potvrdil Farského liturgii (v její první verzi dle 3. vydání Farského Zpěvníku písní duchovních CČS z roku 1923), Farského Agendu s obřady sedmi svátostí a obřady mimosvátostnými a text Odpolední a večerní pobožnosti Františka Kalouse. Jednání 1. zasedání I. sněmu bylo odročeno do vypracování Ústavy a Učení CČS. • 2. zasedání I. řádného sněmu CČS se konalo ve dnech 28. 30. března 1931 v Praze Dejvicích. Předsedal mu druhý patriarcha CČS dr. Gustav Adolf Procházka. o Prvním usnesením tohoto zasedání bylo přijetí Učení náboženství křesťanského pro věřící CČS včetně přijetí Vyznání víry pro dospělé věřící a pro bohoslužby CČS (později tzv. Velké krédo) a Vyznání víry pro dítky a pro školu (později tzv. Malé krédo, ještě později označované jako Vyznání víry pro katechezi). o Druhým usnesením bylo přijetí nové Ústavy CČS, která potvrdila presbyterní zřízení církve (včetně volby farářů) i episkopálních prvků v církvi. Biskupové i patriarcha byli dle této Ústavy voleni doživotně. Oproti prozatímní Ústavě byla ustanovení o duchovní správě v CČS nově vydělena jako samostatná IV. část Ústavy. o V navázání na přijetí Ústavy CČS zřídil sněm novou die¬cézi pro Slovensko a Podkarpatskou Rus s tím dodatkem, že podle přípravných prací a po dohodě se zastupitelstvem bude tato diecéze uvedena v život. (Do 5. dubna 1939, kdy bylo výnosem ministerstva školství a národní osvěty Slovenského štátu zrušeno schválení Ústavy CČS na Slovensku, tato diecéze ustanovena nebyla). o Sněm přijal další dvě normy: Kárný řád CČS a Hospodářský a finanční řád CČS a dále novou platovou úpravu pro duchovní a osnovu penzijního fondu. • II. řádný sněm CČS byl připravován na výroční rok 1940. V rámci těchto příprav byla provedena novelizace Farského liturgie. Její druhá verze začala být v církvi užívána během roku 1939. Ke svolání sněmu však došlo až v pováleč¬ném roce 1946 a novelizovaná verze Farského liturgie mu předložena nebyla. Přesto tato druhá verze liturgie byla užívána až do roku 1993. o 1. zasedání II. řádného sněmu CČS, který během let 1946 a 1947 jednal ve třech zasedáních, bylo svoláno do Prahy na dny 8. 10. ledna 1946, a to nikoli Ústřední radou, ale zvláštní správou církve („Národní správou CČS“), vedenou prof. dr. Miroslavem Novákem (pozdějším čtvrtým patriarchou CČSH) jako předsedou a Františkem Roháčem jako generálním tajemníkem sněmovních prací. o V přehledu všech tří zasedání lze za nejdůležitější usnesení tohoto sněmu považovat přijetí Základů řádu duchovní péče CČS dne 4. května 1947. Součástí této normy pro výchovu a duchovní péči byly i podrobné směrnice pro náboženskou výchovu rodinnou, pro náboženskou výchovu školní, pro duchovní péči o děti mimo školu, pro duchovní péči o mládež, pro duchovní péči při svátostech, pro duchovní péči pomocí sborů služby, pro organizaci pastorační práce pomocí okrsků a pro duchovní péči o život politický. o V řadě dalších usnesení přijal II. sněm (na svém 1. zasedání dne 9. ledna 1946) první novelizaci Ústavy CČS. Hlavní změny se týkaly episkopálních prvků v zřízení církve: byla oddělena funkce biskupa patriarchy od funkce biskupa pražské diecéze, zrušena přímá volba patriarchy náboženskými obcemi patriarchu nadále volí delegáti obcí na zvláštním zasedání církevního sněmu. (Na základě této novelizace byl zvláštním zasedáním sněmu zvolen třetím patriarchou CČS prof. Dr. František Kovář.) Biskupové ani patriarcha nejsou již voleni doživotně. K dalším opatřením organizačně právním patřilo též schválení Statutu Ústřední rady CČS a jejích poradních orgánů (Ideové rady, Rady pro výchovu duchovních, Právně hospodářské rady, Tiskové a informační rady, Kulturní rady a Archivní a muzejní rady. II. sněm ve svých třech zasedáních přijal i několik rezolucí: z nich uvádíme z 1. zasedání Rezoluci věroučného výboru, zdůrazňující, že CČS je „svoláním Božím skrze Ježíše Krista“, a proto i „všechny její postoje k současnému životu i všechny mravní úkoly… jsou založeny na vztahu církve a člověka k Bohu v Duchu Ježíše Krista“. Týž den (tj. 10. ledna 1946) bylo schváleno poselství „Úctou k životu a láskou k člověku“, vyjadřující vděčnost Bohu za přežití fašistické okupace. Toto poselství se vyjadřuje i k otázce odsunu Němců z českého pohraničí v tom smyslu, že teprve s jejich odchodem „bude možno napravit i u nás nejtěžší morální zločin fašistického Německa na našem národě, …totiž ten, že nás právě naučili nenávidět jiný národ; tím se obnoví možnost, aby náš lid nabyl zase klidného a hněvu prostého postoje k německému národu“. Na 3. zasedání (4. května 1947) pak byla přijata rezoluce k výstavbě naší národní společnosti a v ní je mimo jiné uve¬deno, že „k úspěchu zákonodárství ve věcech politických a sociálních je nezbytně třeba nových lidí, vnitřně sjednoce¬ných s Bohem a přetvořených působením Ježíšova díla lásky k člověčenstvu“ a že „každé úsilí o přestavbu společnosti ztroskotá, když nepočítá s platností Božích příkazů, na jejichž bezodmluvné poslušnosti závisí konečné určení lidského vesmíru“. • Poměrně menšího významu byly další dva řádné sněmy CČS, III. sněm, zasedající ve dnech 2. 4. července 1950 a IV. sněm ve dnech 12. a 13. října 1956. o Zvláštností III. sněmu bylo, že mu při onemocnění patriarchy dr. F. Kováře předsedal laik místopředseda Ústřední rady CČS František Plechatý. Ze závažnějších usnesení tohoto sněmu, který byl převážně zaměřen jednak k 30. výročí CČS, jednak k současné vnitrostátní i světové situaci, je třeba uvést druhou novelizaci Ústavy CČS (zřízení funkce kazatelů z povolání) a dále zřízení dvou nových diecézí se sídlem v Brně a v Plzni. Obě diecéze se týž rok ustavily. o IV. řádný sněm, řízený opětovně zvoleným patriarchou dr. F. Kovářem, provedl mimo jiné novelizaci dvou ze základních církevních norem: Třetí novelizaci Ústavy CČS, v níž byly především upřesněny úvodní části o poslání a úkolech církve, a to již v duchu tvořících se Základů víry, a dále první novelizaci Základů řádu duchovní péče, v nichž pod tlakem vnějších okolností došlo, pro tuto situaci správně, k soustředění duchovní péče na otázky církvi nejvlastnější, na přípravu ke svátostem. • Na V. řádném sněmu CČS, zasedajícím ve dnech 28. a 29. října 1961 a řízeném odstupujícím 3. patriarchou církve dr. F. Kovářem, došlo k několika zásadním změnám v oblasti organizačně-právní: Pod tlakem vnějších církevně-politických okolností nahradil sněm dosavadní Ústavu CČS Zřízením církve československé, které obsahuje kogentní (základní) ustanovení, měnitelné pouze církevním sněmem. Dočasně tu byla vypuštěna preambule Ústavy (která se sem v novelizované podobě vrátila až v roce 1994 na 3. zasedání VII. sněmu). Zrušena byla volba farářů (prakticky při instituci státních souhlasů neproveditelná), u volby biskupů a patriarchy rovněž provedeny významné změny, určené však podřízenou normou Organizačního řádu CČS, přijaté sice tímto sněmem, ale měnitelným a novelizovatelným Církevním zastupitelstvem. Do kompetence Církevního zastupitelstva byl dán i Hospodářský řád CČS a Řád bratrské svépomoci, který usnesením sněmu sjednotil hospodaření celé církve. Sněm dále rozhodl o sloučení olomoucké a ostravské die¬céze a o změně hranic mezi novou diecézí olomouckou (jen nakrátko se sídlem v Ostravě) a diecézí brněnskou. I když již byly v době konání sněmu Ústřední radou vydány Základy víry CČS, sněm neprovedl žádné změny v učení CČS. • Obě zasedání VI. řádného sněmu (již) CČSH první v roce 1971 i druhé v roce 1981 byla řízena 4. patriarchou CČSH dr. Miroslavem Novákem. o 1. zasedání VI. sněmu CČSH ve dnech 16. a 17. října 1971 bylo od II. řádného sněmu prvním, které opět přijalo řadu usnesení v oblasti naukové: o Bylo to především legalizování Základů víry CČSH jako oficiální věroučné normy CČSH. Sněm zahrnul mezi prameny této věroučné normy církve vedle Písma svatého a starokřesťanského vyznání (Apoštolského a Nicejsko–cařihradského) též Čtyři pražské artikuly a Českou konfesi, dále Pojmové určení CČSH (tj. novelizované znění preambule Ústavy CČS), obě vyznání víry CČSH a Učení náboženství křesťanského. Výraznou novelizací církevního učení je ekleziologie Základů víry zařazená v nich jako první oddíl. o Druhým významným usnesením sněmu bylo doplnění názvu církve charakteristikou „husitská“. Tím se CČSH teologicky jednoznačně formulovala jako církev reformační husitského směru. o Třetím usnesením tohoto zasedání sněmu z oblasti naukové bylo přijetí nového Bohoslužebného řádu CČSH, s nímž sněm přijal i úkol novelizovat text Farského liturgie, a to po věcné stránce směrem k původní verzi Farského liturgie, potvrzené 1. zasedáním I. sněmu v roce 1924. o 1. zasedání VI. sněmu dále přijalo Pastoračně výchovné směrnice VI. sněmu, potvrzující Základy řádu duchovní péče, a to spolu s úkolem do 2. zasedání vypracovat novou služební pragmatiku duchovních a Řád dobrovolné kazatelské služby. (Tyto a další úkoly pastoračně výchovného výboru VI. sněmu byly pro 2. zasedání sjednoceny do návrhu Řádu duchovenské služby.) Konečně toto zasedání schválilo i Otázky sociálně etické orientace s úkolem do 2. zasedání vypracovat zásadní sociálně etickou normu Základy sociálně etické orientace CČSH. • 2. zasedání VI. sněmu se konalo ve dnech 15. a 16. srpna 1981. o Nejvýznamnějším dokumentem, přijatým tímto zasedáním, byly Základy sociálně etické orientace CČSH s oddíly „Teologické základy sociálně etické odpovědnosti církve“ a „Konkrétní sociální vztahy ve světle evangelia“ s kapitolami o odpovědnosti křesťanů za společenské činnosti, za prostředí a jeho zdraví a krásu a za životní styl. o Druhým významným dokumentem, přijatým tímto zasedáním, byl Řád duchovenské služby zahrnující i konkrétní úkoly duchovních v náboženských obcích, v oblasti diecézní i celocírkevní a také normy kazatelské služby a konečně i povinnosti církve vůči nositelům duchovenských služeb. o VI. sněm přijal na 2. zasedání i jedno usnesení z oblasti církevně-právní, a to novelizovaný Kárný řád CČSH. Kárné řízení je v něm výrazně zjednodušeno. Tato novelizace předpokládala i širší možnosti odvolacího řízení (její dosah byl však v dalších jednáních církevního zastupitelstva v otázce odvolacího řízení omezen přijatým Jednacím řádem kárných výborů). o Úkoly sněmu v oblasti liturgické byly ponechány další práci Ideové rady pro přípravu VII. sněmu. • VII. řádný sněm CČSH jednal ve třech zasedáních: o 1. zasedání se konalo dne 16. března 1991 za předsednictví správce církve ThDr. Vlastimila Zítka, biskupa olomouckého, a schválilo novelizaci Zřízení CČSH, a to článků 25 (odst. 1), 28, 29 (odst. 2) a 30 (odst. 2) a vypuštění článku 33 Zřízení ( o schvalovacím právu státu). Dále toto zasedání schválilo zvláštní ustanovení o volbě patriarchy, jímž byl doplněn čl. 30. Zřízení a dočasně změněny paragrafy 39 a 40 Organizačního řádu CČSH o volbě patriarchy. Toto usnesení vstoupilo v platnost ihned a platilo pouze pro volbu patriarchy, provedenou týž den. Na jeho základě byl na tři roky zvolen pátým patriarchou CČSH ThMgr. Vratislav Štěpánek, biskup brněnský. • 2. zasedání VII. sněmu se konalo dne 17. března 1991 rovněž za předsednictví ThDr. Vlastimila Zítka a projednalo: o Poselství „Nerozděluj a nepanuj“ k aktuální státoprávní situaci tehdejší České a Slovenské Federativní Republiky a další usnesení k sociálně etické problematice. o V oblasti liturgické přijal sněm na tomto zasedání novou Bohoslužebnou knihu CČSH spolu s usnesením o jejím zapracováním do Liturgie patriarchy Karla Farského. Toto zasedání rovněž schválilo text Druhé liturgie CČSH „jako jiný liturgický tvar“, který je vypracován podle oddílu C odst. 2 Bohoslužebného řádu CČSH v souladu se zvěstí evangelia, s učením CČSH a s jejím Bohoslužebným řádem. o Konečně 2. zasedání VII. sněmu zrušilo novelizaci Základů Řádu duchovní péče přijatou 14. října 1956 IV. sněmem a potvrdilo původní text schválený II. sněmem dne 4. května 1947. • 3. zasedání VII. řádného sněmu CČSH se konalo ve dnech 27. a 28. srpna 1994 za předsednictví 5. patriarchy CČSH ThMgr. Vratislava Štěpánka a usneslo: o Druhou novelizaci Zřízení CČSH, a to v článcích 1, 2, 3, 5, 14, 19, 20, 22, 22a, 23, 29 a 30. Touto novelizací byla jako úvod článku 1 obnovena preambule Ústavy CČSH v novelizovaném znění: „Církev československou husitskou tvoří křesťané, kteří usilují naplňovat současné snažení mravní a poznání vědecké Duchem Kristovým, jak se nám zachoval v Písmu svatém a v podání starokřesťanském a jak je dosvědčen hnutím husitským a dalším úsilím reformačním“. CČSH je dále v 1. článku Zřízení charakterizována jako „církev reformační husitského směru“. o Dále toto zasedání schválilo zásadní novelizaci Základů řádu duchovní péče CČSH. Tato novelizace obsahově posouvá Základy do současné situace církve ve světě. Základy jsou výrazně zestručněny, dávají základní normy pro výchovu a duchovní péči ve všech oblastech, ale konkrétní směrnice ponechávají aktuálním usnesením Církevního zastupitelstva a Ústřední rady. o Sněm dále na tomto zasedání schválil revizi textů biblické dokumentace k Základům víry CČSH. o Sněm i v nové státoprávní situaci potvrdil dosavadní název „Církev československá husitská“ s přihlédnutím k historickým reminiscencím a ke skutečnosti, že tato církev plní své poslání jak v České republice, tak ve Slovenské republice. o VII. sněm na svém 2. zasedání obnovil usnesení 2. zasedání I. řádného sněmu o zřízení Slovenské diecéze se sídlem v Bratislavě s tím, že až do naplnění podmínek pro její ustavení je správou církve na Slovensku pověřen generální vikariát CČSH ve Slovenské republice, který má majetko-právní způsobilost na celém území Slovenské republiky. o Konečně bylo přijato Poselství závěrečného zasedání VII. řádného sněmu CČSH a uloženy úkoly především Organizačně hospodářské radě CČSH pro organizačně právní a hospodářské uspořádání CČSH a pro práci na obnovené Ústavě CČSH. o Současně s 3. zasedáním VII. řádného sněmu byl svolán sněm k volbě patriarchy. Zvolil šestým patriarchou CČSH bratra Josefa Špaka, tehdy faráře náboženské obce v Praze 1 Starém Městě.

Jiří Kalenský

Administrátor publikováno: 24.01.2007 07:58 zobrazeno: 13308x