Ž 57,2-4.8-12 V očekávání velikonočního jitra

Velikonoční promluva 2021

Sestry a bratři, milí přátelé,

zvu vás k rozjímání nad Žalmem 57., který se vztahuje k velikonoční události Ježíšova vzkříšení. Tento žalm se již před dávnými lety zpíval v českých zemích o Velikonocích při shromáždění u „Božího hrobu“. Žalm 57. byl úvodem ke slavnosti vzkříšení. Také jej nacházíme v Českém misále z roku 1920, podle kterého slavili velikonoční svátky duchovní s věřícími v Církvi československé /husitské/(s. 83).

V žalmu se hovoří o Boží ochraňující a zachraňující moci, o milosrdenství a věrnosti, které jsou prokazovány věrnému Služebníkovi navzdory všemu úsilí nepřátel o jeho smrt a zánik. Starší vykladači Písma rozpoznávali v tomto žalmu vítězství a vzkříšení Krista.

V žalmu čteme: „Volám k Bohu nejvyššímu, k Bohu, jenž za mě dokončí zápas. Sešle pomoc z nebe, zachrání mě“ (Ž 57,3-4). Bůh se přiznal k Ježíšovi tím, že ho neponechal v hrobě, ale vzkřísil ho a vyvedl k životu. Vzkříšením Syna byl tak dokončen zápas, který Ježíš vedl svým životem a utrpením. Ježíš byl nespravedlivě odsouzen, tupen, ukřižován a jeho hrob byl hlídán vojáky. A přesto nad ním nepřátelé nezvítězili a hrob nebyl vojáky uhlídán. Hrob byl nalezen prázdný.

V žalmu se vykytuje obraz „jitřenky“. „Probuď se už, citero a harfo, ať jitřenku vzbudím“ (Ž 57,9). „Jitřenka“, tak se poeticky nazývá jasná hvězda, která oznamuje po temné noci příchod nového dne. Za tímto obrazem můžeme číst poselství Velikonoc, příchod velikonočního jitra, příchod světla, nového jasného dne. Tím je vyjádřeno Kristovo vzkříšení. On nezůstal navždy v temnotě a smrti, ale patří novému životu. A tento nový život a jas světla přináší všem, kteří v něho věří.

Odpovědí na toto nové světlo života je zpěv, hudba, chvála. Zaznívá vítězné „Haleluja“ a šíří se mezi všemi národy. Na Velký pátek oněměly a umlkly také hudební nástroje, nyní se mohou probudit – citery, harfy, varhany – a znovu se rozeznít k oslavě Pána, který zvítězil nad smrtí.

V žalmu se hovoří o připravenosti srdce. „Mé srdce je připraveno, Bože, mé srdce je připraveno“ (Ž 57,8). Právě připravenost srdce je tolik důležitá. Vždyť Kristovo vzkříšení je záležitostí především našeho srdce, připraveného srdce. Jak to vyslovuje apoštol Pavel v listě Římanům, že uvěřit ve Vzkříšeného Pána můžeme jen ve svém srdci (Ř 10,9).

Kéž i naše srdce může být připraveno pro přijetí tohoto tajemství. A naše chvála a zpěv ať jsou vděčnou odpovědí na událost velikonočního jitra.

Tomáš Butta, patriarcha-správce církve

Marie Jandová publikováno: 09.03.2021 08:04 zobrazeno: 505x