Historie ústředního archivu a muzea

Církev československá vznikla v roce 1920.¹ Její vztažnost k historickému husitství není tudíž dána kontinuitou církevní správy, ale teologickou orientací. Jde tu o recepci husitského bohosloví v takové podobě, jakou čerpali zakladatelé této církve ovlivnění katolickým modernismem z obrozeneckého, romantizujícího a historizujícího obrazu husitství druhé poloviny 19. a počátku 20. století.² K husitské identitě se pak církev výslovně přihlásila v roce 1971, když svůj oficiální název doplnila o pojmové určení „husitská”.³ Archivní prameny, které jsou spjaty s její historií, se proto historického středověkého husitství dotýkají jen nepřímo a jejich těžiště spočívá v úředních písemnostech ze století dvacátého s posteriory z poslední třetiny devatenáctého století v případech osobních fondů činovníků zakladatelské generace této církve, kterými byli vedle laických pracovníků i katoličtí reformní kněží.

            V průběhu prvního desetiletí svého rozvoje, naplněného budováním základních organizačních článků - náboženských obcí, diecézí a ústředních orgánů, nezapomínala církev ani na péči o své písemnosti. V církevních ústavách z let 1921 a 1931 byla zakotvena povinnost faráře „spravovati úřední archiv„ a stanoven úkol náboženským obcím „opatřiti vhodné místnosti pro úřadování a bezpečné uložení jmění, archivu, členských matrik a jiných spisů. ”⁴ Církevní úřední věstník z roku 1933 pak zdůraznil význam uchování důležitých písemností pro budoucnost.⁵ Dalším impulsem pro archivní činnost byla příprava výstavy o životě a díle prvního patriarchy Církve československé Dr. Karla Farského (+1927) v roce 1937. Písemný materiál, shromážděný při této příležitosti, se stal základem fondů budoucího ústředního archivu, zřízeného rozhodnutím Ústřední rady církve ze dne 12. května 1937, a jeho třídění prováděné ruku v ruce s evidencí získaných trojrozměrných památek zároveň předznamenalo i organizační propojení archivních prací se sbírkotvornou musejní činností.⁶

            Je příznačné, že ústřední archiv dostal propracovaný právní rámec pro svou činnost v době nacistické okupace, kdy církev čelila kvůli své husitské identitě velkému tlaku a uvědomovala si tím více význam svých historických pramenů. „Správní řád Ústředního archivu a musea“ ovšem  nesl stopy doby svého vzniku, protože uváděl protektorátní název církve „českomoravská“.⁷ Zásady tohoto řádu byly uplatňovány v ústředním církevním archivu v podstatě až do roku 1990. Od počátku 40. let  minulého století se zároveň Ústřední rada církve zabývala metodickým vedením archivů v náboženských obcích. O vypracování vzorové směrnice pro tuto činnost byl požádán archivář Václav Vojtíšek. Archivní řád pro náboženské obce, který byl schválen roku 1950, posuzovala další významná osobnost našeho archivnictví, Antonín Haas.⁸

            Pro archivní práci v církvi byl vždy klíčovou osobou archivář ústředního archivu. Po začátcích archivu ve 30. letech, spjatých se jménem Václava Šťastného, nastoupil v roce 1940 na místo archiváře absolvent pražské Archivní školy Veleslav Růžička, který zde pilně pracoval až do roku 1968. Od roku 1970 do roku 1983 zastával místo archiváře ThDr. Václav Kadeřávek. V roce 1983 začal v ústředním církevním archivu pracovat jeden ze spoluautorů tohoto článku, PhDr. Bohdan Kaňák, zastávající toto místo do roku 1990, aby byl v roce 1992 nahrazen druhým spoluautorem, Mgr. Vladimírem Červeným.

            Archiv se od 70. let  minulého století potýkal s prostorovými problémy a s nedostatkem financí, který byl podmíněn vztahem totalitního státu k církvím. Předpokladem prohloubení archivní činnosti se stal nový „Řád pro archivy, knihovny a sbírky církevních památek v Církvi československé husitské“, který vstoupil v platnost spolu se „Směrnicí pro vedení spisoven a výkon správy archivů náboženských obcí“ v roce 1990.⁹ V současné době se činnost ústředního archivu dále zkvalitňuje. Organizačně je archiv začleněn do struktury Úřadu ústřední rady jako jeho VI. odbor, jehož přednostou  je již zmíněný archivář Mgr. V. Červený. Ústřední archiv a muzeum sídlí v budově Ústřední rady Církve československé husitské ve Wuchterlově ulici č. 5 v Praze 6 – Dejvicích (Telefon 220398101, mail - archiv@ccsh.cz). Badatelna archivu je umístěna v 1. suterénu budovy v blízkosti pracoven archiváře a archivních depozitářů. Doba otevření badatelny je průběžně aktualizována na vebové stánce církve.

            V depozitářích archivu je podle zjištění z konce roku 2002 uloženo 500 běžných metrů archiválií, z nichž je uspořádáno 62 běžných metrů. Archiv pečuje o více než 80 fondů. K nim patří především fondy, jejichž původci představují ústřední instituce církve. Z nich bychom uvedli hlavně Ústřední radu církve, Diecézní radu pražskou, Jednotu duchovenstva CČS, Ústřední svaz jednot mládeže CČS, Akademický klub Tábor. V archivu jsou zároveň uloženy cenné prameny sdružení katolických reformních kněží z  první čtvrtiny minulého století - „Ohniska“ a „Klubu reformních kněží Jednoty československého duchovenstva“. Další velkou skupinu fondů tvoří osobní fondy z pozůstalostí význačných členů církve. Nacházejí se zde zejména písemné pozůstalosti patriarchů Karla Farského, Gustava Adolfa Procházky, a Františka Kováře, biskupa Arnošta Šimšíka, duchovních Emila Dlouhého – Pokorného, Františka Kalouse, Aloise Tuháčka, autora liturgie Josefa Píchy, laického činovníka Františka Plechatého. Kromě těchto fondů jsou v  archivu uloženy i sbírky fotografií, filmů, magnetofonových pásků, plakátů, rukopisů teologických publikací a novinových výstřižků. Musejní sbírky obsahují v prvé řadě drobné plastiky a grafiku umělců, kteří se podíleli na výzdobě sakrálních staveb církve. Zde vynikají zejména artefakty Františka Bílka. Zajímavá je též sbírka bohoslužebných rouch a náčiní.

Do péče archivu spadají zároveň poměrně rozsáhlé knižní fondy, pocházející zejména z odkazů a pozůstalostí. Protože při zpřístupňování těchto knižních fondů je třeba provést ještě mnohé katalogizační práce, uvádíme jen, že se jedná o několik desítek tisíc svazků.

 Archiv slouží jako pramenná základna pro práci patriarchy, úřadu Ústřední rady Církve československé husitské, církevních sněmovních výborů a studentů i pedagogů Husitské teologické fakulty UK. Mezi návštěvníky archivu se však v posledních letech objevují i badatelé z jiných církví, kteří zde studují zejména materiály k českým církevním dějinám první poloviny minulého století.

Poznámky:

1) Z literatury k tomuto tématu by bylo vhodné pro základní informaci uvést jednak starší publikaci: Padesát let Československé církve (Sborník studií pracovníků Husovy fakulty, věnovaný k půlstoletí CČS), uspořádal. Dr. M. Kaňák, Praha 1970, 188 s.; jednak publikaci Davida Tonzara: Vznik a vývoj novodobé husitské teologie a Církev československá husitská, Praha 2002, 210 s. Obě práce obsahují rozsáhlou bibliografii s odkazy na další studie.

2) Vztažnost k historickému husitství vždy byla klíčovým tématem, patrným zvláště na sněmovních jednáních. K této problematice se například vztahuje práce Václava Kadeřávka a Zdeňka Trtíka: Život a víra ThDr. Karla Farského, Praha 1982, s. 69 a dál. Naposledy se k tomuto tématu vyjádřil VIII. řádný sněm v dokumentu „Odkaz minulosti pro dnešek – Církev československá husitská k proměně času“ (in:Theologická revue, čtvrtletník HTF UK, 3/2001, s. 327 – 332).

3) Doplnění názvu církve charakteristikou „husitská“ (usneseno 17. 10. 1971). In: Usnesení VI. Řádného sněmu Církve československé husitské, Praha 1983, s. 58 – 62.

4) Ústava církve československé, schválená Ministerstvem školství a národní osvěty 15. 10. 1921, s. 4., článek 17, c); Ústava Církve československé, přijata sněmem … ve dnech 28. - 30. března 1931, Praha 1931, s. 12, článek 20.

5) Úřední věstník Církve československé, rok 1933, č. 1, s. 6.

6) Šťastný, Václav: Jak jsme začínali. In: Svoboda svědomí (List Jednoty duchovenstva Církve československé), XII, 1939, s.17 - 19.

7) Správní řád Ústředního archivu a musea církve českomoravské v Praze. In: Úřední věstník Církve českomoravské z 29. 6. 1940, č. 6, s. 38 - 47.

8) Balatková, Jitka; Kaňák, Bohdan: Letmé nahlédnutí do péče o písemnosti v Československé církvi (husitské). In: 155 let archivnictví v českých zemích, (Sborník), Brno 1995, s. 169 – 172. V článku díky drobné tiskové chybě je nepřesně uveden rok, kdy církev přijala přívlastek „husitská“.

9) Vydala Ústřední rada Církve československé husitské pro vnitřní potřebu organizačních složek církve v roce 1990. 31s. Obsahuje spisový a skartační plán pro spisovny farních úřadů a rad starších a metodiku pro pořádání farních archivů.

Vladimír Červený, Bohdan Kaňák

Administrátor publikováno: 23.01.2007 12:39 zobrazeno: 9783x