Připomenutí památky Václava Havla

        Rozloučení s bývalým prezidentem Václavem Havlem (5. 10. 1936 – 18. 12. 2011)  – den před Vánočními svátky roku 2011 bylo mimořádnou událostí, výrazem důstojné a spontánní úcty i uvědoměním si významu této osobnosti. Stává se, že bezprostřední živý zájem o důležitou osobnost a její stěžejní přínos se po určité době postupně vytrácí a překrývají jej jiné události a běžné záležitosti našeho každodenního života. Vědomí významu osobnosti Václava Havla v novodobých dějinách našeho státu v kontextu evropského a světového rozměru nás má vést k tomu, abychom se seznamovali s jeho myšlenkami hlouběji a vraceli se k nim častěji a trvaleji.

         Mohlo by se zdát, že v naší společnosti již dávno byla překryta živá vzpomínka na radikální změny a atmosféru národní a lidské vzájemnosti v roce 1989. Od této doby nás dělí více než dvacet let. A přesto se v prosinci roku 2011 ukázalo, že tato historická vzpomínka není ještě ztracena a zapomenuta, nýbrž je v naší české společnosti a v hloubi nás přece jen ještě přítomna. Ani komplikovaný vývoj našeho soudobého demokratického státu ani obavy a nejistota z dopadů nepříznivé ekonomické reality nic nezměnily na významu pozoruhodných událostí roku 1989 spjatých s dlouhodobou aktivitou Václava Havla a s jím prezentovaným nenásilným způsobem politické přeměny. Ukázalo se, že Havlova osobnost dokázala znovu alespoň na chvíli náš národ vnitřně spojit a sjednotit navzdory rozdělením politickým a sociálním, která přítomný život naší společnosti charakterizují, ovlivňují a vedou tak k napětí.

         Pro nás křesťany je významné, že Havlova osobnost odkazuje k hodnotám, které mají hlubší a trvalejší platnost. Jsou jimi láska, pravda, odpovědnost. Takové hodnoty byly v čase totality považovány za naivní. Ale i v současné době, kdy na nás doléhá tíže ekonomické a finanční krize a život je určován hodnotami peněz a okamžitou úspěšností, se mohou zdát jako naivní snění či filozofické abstraktní pojmy vzdálené konkrétnímu životu.

         Občanské a lidské hodnoty zastávané a vnášené do české společnosti Václavem Havlem mají vztažnost k biblickým a křesťanským hodnotám. Láska – řecky agapé je ve svědectví Bible především Boží láskou. „V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život“ (1 J 4,9; srov. J 3,16; 1 J 4,10.16).  A pravda je Boží pravda (Ž 25,5; Ř 1,25). Tyto hodnoty, nejsou-li naplňovány a uskutečňovány v konkrétním životě, se však mohou stát pouhými prázdnými slovy pronášenými z kazatelny v uzavřeném prostoru chrámu izolovaném od světa. Jejich hodnota se objevuje tehdy, když je za nimi konkrétní osobní nasazení a odpovědnost, kterou má člověk sám za sebe i za svět. „Člověk, přestávaje ručit sám za sebe a svůj život, ztrácí nutně sebevědomí a důstojnost svéprávné osobnosti“ (O lidskou identitu. Rozmluvy, Praha 1990, s. 351).

         Václav Havel ve svém odkazu odkrývá duchovní dimenzi světa a ukazuje, že etické postoje jsou důležité pro smysluplný lidský život. „Možná to působí paradoxně, ale ukazuje se, že jedině mravní a duchovní orientace, založená na respektu k nějaké „mimosvětské“ autoritě – k řádu přírody či vesmíru, k mravnímu řádu a jeho nadosobnímu původu, k absolutnu – může vést k tomu, aby život na této zemi nezanikl jakousi “mega-sebevraždou“ a byl snesitelný, totiž měl lidskou dimenzi“ (Dálkový výslech. Melantrich, Praha 1990, cit s. 15). A apoštol Pavel tuto osobní odpovědnost každého člověka vyjádřil takto: „Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu“ (Ř 14,12; srov. Ga 6,4-5).

         S respektem a vděčností jsme připomínali a připomínáme našeho bývalého prezidenta Československa a České republiky Václava Havla také ve sborech Církve československé husitské. V modlitbě na něho myslíme i v chrámu sv. Mikuláše v Praze na Staroměstském náměstí – v místě, které navštívil v roce 1991, kdy se zúčastnil bohoslužby naší církve na svátek Mistra Jana Husa.

Leden L. P. 2012                                                Tomáš Butta

                                                        patriarcha Církve československé husitské

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Trtíková publikováno: 03.01.2012 10:16 zobrazeno: 3026x