Pomoc druhým v každodennosti a náročných povoláních

10.05.2020

Článek do ČZ č. 19/2020

Pomoc druhému člověku má nejrůznější podoby. Zastání se druhého, když je mu někým činěno nespravedlivě příkoří. Prokázat konkrétním činem lásku k druhému člověku, když nějakým způsobem strádá a trpí nedostatkem toho, co potřebuje k základnímu zajištění důstojného života. Ukázat druhému cestu, když bloudí v neznámém městě či v přírodě nebo v duchovním smyslu. Zachránit ho z nebezpečné situace, do které se náhle dostal. Být mu nablízku v nemoci, v samotě.

Každý člověk potřebuje pomoc a nikdy neví, kdy a od koho ji bude potřebovat. V rozhovoru jako farář jsem slyšel od jedné starší sestry její životní příběh. Hovořila o tom, že je z generace, která vyrůstala v době okupace a druhé světové války, a proto neměla ráda Němce. Později – již v časech míru – se během léta koupala v bazénu. Náhle se však začala topit. Pak si už nic nepamatovala. Probrala se, až když už byla na břehu. Otevřela oči, rozhlédla se a zeptala se okolo stojících lidí, kdo jí pomohl a zachránil. Řekli jí, že to nebyl Čech, ale cizinec – muž německé národnosti.

Skutečná účinná pomoc druhým lidem nezná hranice, bariery a předsudky. V knize Přísloví slyšíme: „Hladoví-li ten, kdo tě nenávidí, nasyť jej chlebem, žízní-li, napoj ho vodou“ (Př 25,21; srov. Ř 12,20). V pohledu víry je pomoc druhému člověku skrytým způsobem také spojena s naším vztahem a jednáním vůči Kristu samotnému, který se spojil a ztotožnil s potřebnými, strádajícími a trpícími (Mt 25,40). Jak to vyslovil jeden ze soudobých filozofů a teologů, že v ranách současného světa můžeme poznávat rány Kristovy.

Jsou povolání, která mají ve své náplni přímo jako úkol pomáhat lidem. Není to jednorázová pomoc, ale trvalé nasazení se ve prospěch druhých lidí. Patří k nim lékaři, zdravotní sestry, učitelé, sociální pracovníci, pečovatelky a další. Taková náročná povolání vyžadují jak odbornou kvalifikaci, tak také vztah k lidem – zájem o ně, porozumění a soucítění. Ale i v řadě dalších zaměstnání vykonáváme činnosti, kterými sloužíme a pomáháme druhým. V církvi je vzájemná pomoc – ať již organizovaná nebo osobní – chápána jako naplňování Kristova zákona (Ga 6,2).

Pomoc druhým přináší vnitřní radost tomu, kdo ji uskutečňuje. Tato práce, i když není konána z důvodu zisku či kvůli ocenění, je přesto smysluplná. Pomocí obohacuje člověk nejen druhé, ale i sebe. Člověk však potřebuje pro takovou obtížnou službu a pomáhání druhým značnou sílu a dostatek sebezapření. Pomáhání je činnost náročná na fyzickou i duševní energii. Láska k bližnímu má být vyvažována láskou k sobě samému. Proto je důležitý odpočinek i čas na sebe a své zájmy, aby se člověk zcela nevyčerpal, jak připomínají psychologové. Jako věřící hledáme a čerpáme obnovnou sílu v Bohu ve chvílích společné i osobní modlitby.

Tomáš Butta
patriarcha

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 14.05.2020 12:43 zobrazeno: 573x