Překážky komunikace v církvi

Východiska a předpoklady pozitivně vedeného dialogu jsou svoboda, odpovědnost a tolerance. Dialog se však nedaří a rozpadá se, když si jednotlivec či skupina nárokuje svobodu jen pro sebe a druhým není přiznána. Zdůrazňuje-li se zcela jednostranně svoboda projevu a kritiky, a není-li zohledňována odpovědnost a tolerance, takový rozhovor nebuduje společenství církve, ale naopak jej narušuje.

Církev není chráněna před tím, aby se i v ní nevyskytovala neupřímnost a pokrytectví u těch, kteří se k ní hlásí. Tato neupřímnost a pokrytectví se projevuje v tom, že lidé si něco jiného myslí, a něco jiného naopak říkají (Ž 28,3). Hříchem je poznamenána celá lidská osobnost, a proto i lidská řeč nese v sobě tuto narušenost hříchem.

Slovo a řeč se mohou nepozorovaným způsobem stávat nástrojem manipulace. Při manipulativně zaměřené komunikaci se informace nejen sdělují, ale také záměrně nesdělují, skrývají a zamlčují. Manipulovaná osoba se mylně domnívá, že o svém jednání rozhoduje sama. Otázkou je, jak manipulaci čelit. Určitou obranou je, když si rozšíříme pohled na daný problém z více informačních zdrojů. Můžeme tak získat tzv. „informační náskok“. Ale ani více informací ještě nemusí zaručit, že se budeme rozhodovat dobře. Při méně informací se člověk může snadněji rozhodovat, ale při množství informací se rozhoduje hůře. Odborníci na základě informací předkládají někdy více řešení než jen jedno, které je zaručeně správné. Dokonce i třídění a uspořádání shromážděných informací skrývá v sobě určité riziko manipulace. Ti, kdo rozhodují na základě získaných informací a jejich vyhodnocení, by si měli být vědomi limitů svého rozhodování.

Ve společnosti, ale i v církvi, se můžeme setkávat s fámami a pomluvami. Podstatou fámy (pověsti) je významový posun původní informace, k němuž dochází v důsledku komunikačních šumů vznikajících při jejich přenosu. Protože fáma se rychle šíří (fama crescit eundo), je třeba při jejím vyvracení jednat rychle. Pomluva je zkreslující informace o vlastnostech a chování určitého člověka. Cílem negativního zkreslení je poškodit druhého člověka, který je považován například za rivala, a omezit tak zkreslenou negativní zprávou jeho vliv a snížit ho tak v očích druhých. 

S čím se často setkáváme, je nářek či hořekování (lamentace) nad poměry v církvi. Negativismus a pesimismus je neslučitelný s evangeliem, které má být v církvi a skrze církev šířeno.  Místo tohoto nářku a ruce svazujícího negativismu má dojít ke svědomité analýze situace a nechat na sebe i na druhé působit vizionářskou moc evangelia.

Rozhovory v církvi mají mít bratrský a přátelský charakter, a většinou tomu tak je. Ale tam, kde se projednávají například některé záležitosti náboženské obce, diecéze či celku církve, a účastníci jsou do toho svými zájmy vtaženi, může docházet i k ostřejší výměně názorů. Když nesouhlasíme s druhým člověkem v podstatných otázkách, vzniká osobní antagonismus. Někteří lidé přímo konfliktní situace vyhledávají a vytváří je. Jsou to ti, kteří chtějí záměrně dialog rozvrátit, nechtějí „mluvit k věci“ nebo vnášejí do komunikace manipulativní témata, vytvářejí pseudodialog a komunikační šumy, a tím konflikt ještě více podněcují a vyostřují. Je důležité, i když obtížné, udržet v rámci takové kontroverzní a konfrontační komunikační situace racionalitu a objektivní nadhled. Příčinou řady konfliktů v církvi z hlediska pohledu Bible a analýzy Božího slova je závist, nenávist, jednostranná horlivost bez lásky, náboženské a etické povyšování se nad druhé, lest a pokrytectví. To vše patří k našemu hříchem poznamenanému starému lidství. Konflikty, které tím vznikají, mohou být překonané jen odpuštěním v Kristově lásce (Ef 4,20-32).

(Z příspěvku na konferenci o komunikaci v církvi)

Tomáš Butta, patriarcha

Marie Jandová publikováno: 09.10.2020 08:24 zobrazeno: 363x