Př 16,24.27 Slovo jako oheň nebo jako med?

Biblické zamyšlení při jarním setkání v Praze 6 – Dejvicích – květen 2008

Vážené sestry a bratři,
zdravím vás všechny na tomto jarním tématickém setkání. Tématem příspěvků a rozhovorů je hlas, slovo a zvěstování. Otvírám spolu s vámi Písmo svaté, konkrétně knihu Přísloví. V knize Přísloví se velmi často vyskytují výrazy jako jazyk (19x), ústa (56x) a rty (46x). Přísloví – mudroslovné výroky o jazyku a řeči patří k nejpočetnějším v této starozákonní knize. Mohli bychom tyto jednotlivé výroky rozdělit do tří částí. Za prvé jsou to slova moudrých a spravedlivých, za druhé jsou to slova pošetilých a bezbožných, za třetí jsou to rozmanité výroky týkající se lidské řeči jako takové.
Z nepřeberných a pozoruhodných výroků zaměřím naši pozornost na dva z nich, přesněji řečeno na dva obrazy ze 16. kapitoly. Slovo může být jako med nebo jako oheň „Pláství medu je řeč vlídná, lahodou duši a uzdravením kostí“ (v. 24). „Ničema vyhrabává zlo, na jeho rtech jako by byl spalující oheň“ (v. 27).
Nejprve k obrazu ohně. Slovo může působit jako oheň. Oheň na jedné straně zahřívá, ale na druhé straně spaluje a ničí. Ve výroku z knihy Přísloví je užit obraz ohně právě pro tu ničivou sílu lidské řeči. Slovo ničí dobré vztahy a poškozuje druhé. Mluví o tom také apoštol Jakub, že jazyk je oheň, který poskvrňuje celé tělo a může zničit celý náš život (4,6). Jedno slovíčko, jedna hloupá poznámka a může z toho být mezi lidmi konflikt, který se nedá zastavit. – Byl jsem svědkem jedné takové události v metru. Do vagónu nastoupil muž, který nesl velkou desku. Druhý cestující do té desky strčil. Ten muž řekl drzou poznámku. Vznikla z toho ostrá hádka a rvačka, až nakonec druzí je museli od sebe dostávat.
Zlé slovo pálí a zanechává v druhých stopy bolesti a rány. Jedno arabské přísloví praví: Nejlepší nápoj je ten, když spolkneme špatné slovo.
         Druhý výrok obsahuje obraz medu. Naše řeč má být jako med. Nemyslí se tím však nasládlé a úlisné řeči – „mazat druhému med kolem pusy“. Nejde o falešné sladkosti a laciné bonbóny. Na jiném místě v knize Přísloví slyšíme: „řeči klevetníkovi jsou jak pamlsky“ (18,2 srov. 26,22).
Přemýšlíme-li o slovu, mluvení a zvěstování v církvi, pak to nemají být povrchní sladké řeči, ale skutečný chutný a uzdravující pokrm jako pravý med. Nejde o umělou sladkost, ale o Boží pravdu, která má v posledu nepředstavitelně sladkou chuť. Proto je přirovnáváno Boží slovo, Boží zákon, Boží přikázání k medu (Ž 19,11). „Jak lahodnou chuť má to, co ty říkáš. Sladší než med je to pro má ústa“ (Ž 119,103).
         Dva významní kazatelé církve mají jako atributy včelí úl. Je to církevní otec Ambrož – oblíbený kazatel starověku a Bernard z Clairvaux – velký kazatel středověku. Byli považováni za kazatele mluvící lahodnou řečí. Bernardovi říkali pro jeho výřečnost a sladkost řeči „doktor medoústý“.
         Med je lahodný pokrm produkovaný včelami. Med vyjadřuje nejen sladkost, ale také píli. Tak jako bez píle včel není med, tak není ani slovo přinášející užitek bez píle, vytrvalosti a věrnosti kazatele.
         Dva výroky z knihy Přísloví, dva různé obrazy - pálící oheň a sladký med. Jsou pro nás výmluvným sdělením. Slovo může pálit a ničit jako oheň. To znamená, že máme udržovat oheň naší řeči v ohništi slušnosti.
Slovo jako med. To znamená, že stále máme pronikat ke zdrojům Božího slova, které přináší lidské duši sladkost, příjemnost a dobro,  a které žádné naše lidské slovo nemůže v plnosti vystihnout. Přesto mu i my svým mluvením i jednáním můžeme sloužit. Amen.