1 Pa 22,5-16 Přidat k získanému bohatství

Kázání u příležitosti 80. výročí Husova sboru v Jaroměři – červen 2008 1 K 3,6-9 J 16,33

Sestry a bratři, vážení hosté, zdravím vás při slavnosti k 80. výročí Husova sboru v Jaroměři. Při takové příležitosti, jako je výročí kostela otevíráme staré kroniky náboženských obcí. Hledáme zprávy o průběhu příprav, stavbě a o otevření nového chrámu. Prohlížíme si dobové fotografie. Při této slavnostní chvíli jsem spolu s Vámi otevřel ještě starší kroniku. Z Písma svatého v části Starého zákona jsme slyšeli úryvek z 1. knihy Paralipomenon – čtení ze starověké kroniky. Dostáváme se při její četbě do časů izraelských králů Davida a jeho syna Šalomouna. Nacházíme zde zprávu o budování jeruzalémského chrámu, který byl vystavěn k poctě jediného Boha Hospodina asi před třemi tisíci lety.
 Izraelský král David měl v úmyslu vybudovat v Jeruzalémě chrám. Ale až jeho syn Šalomoun mohl toto dílo uskutečnit. David si řekl: „Má-li (Šalomoun) vybudovat Hospodinův dům…musím pro to konat přípravy.“ Stavba chrámu není věcí jednotlivce, ale mnohých. Na chrámu pracují generace. Vidíme to právě zde ve Starém zákoně. David začal. Koupil pozemek (2 Sa 24,18-25) a shromáždil dary – materiál ke stavbě. Jeho syn v práci pokračoval. A stejně tak v návaznosti a vzájemnosti probíhalo budování křesťanských sborů. Apoštol Pavel píše v 1. listě do Korintu: „Já jsem zasadil, Apollos zaléval … kdo sází a zalévá patří k sobě .. jsme spolupracovníci na Božím díle“ (v. 6.8-9). – I na budování tohoto sboru se podílely a podílejí generace. Někdo musel shromáždit dary, musel být získán pozemek. Byl položen základní kámen – dokonce zde symbolický spojený s mistrem Janem Husem ze skály nedaleko Husince u Prachatic. Pak stavba začala růst, až byla dokončena v červnu právě před 80 lety. Na dalších generacích je chrám udržovat a stále obnovovat.
 Jedna generace navazuje na druhou. Předávají si své bohatství. David nashromáždil a předal Šalomounovi veliké bohatství. Říká o tom: „Připravil jsem sto tisíc talentů zlata, milión talentů stříbra, mědi a železa tolik, že se to nedá zvážit: Připravil jsem dřevo a kámen.“ A obrací se na syna Šalomouna s výzvou: „A ty k tomu ještě přidáš“. Minulé generace nám předaly velké bohatství. I když naše církev nemá takové bohatství ve srovnání s jinými. Přesto i naši husitští předkové vytvořili velké hodnoty ze svých darů a z nezměrné  obětavosti. Minulé generace nám předaly velké bohatství duchovní, ale i hmotné v podobě pozoruhodných staveb našich sborů. Jde o to vidět toto bohatství, s vděčností je přijmout a vážit si ho. A ne toto dědictví lhostejně přehlížet, promarnit, pozbýt. Ale naopak ještě k tomu přidat. Výzva Davida k Šalomounovi je i výzva pro nás: „A ty k tomu ještě přidáš.“ Nejen, že budeš z toho žít, co jsem ti předal. Nejen, že to správně využiješ. Je to zlato a materiál na chrám, není pro nic jiného. Nebudeš se jen odvolávat na to, jak v minulosti byli lidé věřící, co všechno dokázali a co nám zanechali. Ale ty to ještě doplníš o něco, co přineseš ty sám.“ Co přidáváme my k tomu, co nám předali věřící generace před námi? Co dáváme my ze svého času, ze svých schopností i ze svých peněz k podpoře díla církve, k budování jeho chrámu duchovního i hmotného?
  A ještě jedno významné poselství nám přináší starozákonní kniha Paralipomenon ve svědectví o budování jeruzalémského chrámu. Budovat chrám je možné jen v pokoji. Vidíme, že král David nemohl budovat chrám. Byl sice zbožný, byl velkorysý k nepřátelům, ale přesto byl bojovník, na jeho rukou lpěla krev (v. 7). V jeho době probíhaly samé boje a války. Záměrem Božím bylo, že teprve jeho syn Šalomoun bude moci postavit Hospodinu chrám. Šalomoun byl mužem moudrosti a pokoje. Je o něm řečeno: „Za jeho dnů poskytnu Izraeli pokoj.“ Chrám má být místem pokoje, souladu a harmonie. Má navenek odrážet to, co máme mít uvnitř, a tím je Kristův pokoj (J 16,33). Proto i dnes lze budovat chrám – tvořit církev jen s pokojem v srdci, v sebezapření své vlastní důležitosti a v bratrské vzájemnosti. „Usilujme o to, co slouží pokoji a společnému růstu“ (Ř 14,19).
 Dnes v naší zemi, v našich městech vzniká nespočet nových staveb. Zejména jsou to veliká nákupní centra a honosné budovy bank. Starší domy jsou opravovány a česká města tak získávají malebný vzhled. Uprostřed všech těch staveb nových i starších má svůj význam kostel, sbor, modlitebna. Je to místo, kde člověk může načerpat klid. Kde dochází ke zklidnění naší uspěchané duše, kde můžeme získat životní nadhled a zdravý odstup od svých problémů a starostí, kde můžeme ze zvěstovaného Božího slova a svátostné Kristovy přítomnosti čerpat novou sílu a naději pro svůj náročný život. Děkujeme dnes za tento sbor, který minulé generace vystavěly a budovaly. Je nám položena otázka: „ Co my k tomuto dílu přidáváme?“ Jsme vyzýváni, abychom Boží chrám, Kristovu církev, budovali v pokoji a vzájemnosti. Ať toto místo je i nadále pod Božím požehnáním pro všechny, kteří sem přicházejí pro posilu své víry ve dnech svátečních i všedních. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Helena Bastlová publikováno: 09.07.2008 10:07 zobrazeno: 3468x