2 Pt 3,9 Bůh má s námi trpělivost

10.12.2017

Kázání na 2. neděli adventní – 10. 12. 2017

Sestry a bratři, otevřel se před námi čas adventu. V tomto období církevního roku je upnuta naše víra k tomu, který již jednou do našich dějin přišel, ale který znovu přijde se slávou a nastolí skutečně spravedlivé poměry. Řečeno slovy Písma: Očekáváme nové nebe a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost (2 Pt 1,13). Ale, kde je ta Boží spravedlnost? Místo spravedlnosti mnohé jsou patrné ve světě křivdy, bezpráví a nedořešené případy. Kde je nějaký viditelný zásah do dění světa? Neběží si vše samo od sebe, tak jak chce? A lidé místo toho, aby se přibližovali k Bohu, tak se od něho vzdalují? Kristus slíbil, že znovu přijde, ale stále nepřichází. Jeho slib neplatí?

Na takové otázky reaguje apoštol Petr ve svém 2. listě, který je nejmladším listem z Nového zákona. Rozhodně to není kvůli tomu, že Bůh neplní své sliby. To my lidé neplníme někdy své sliby. Neuděláme, to, co slíbíme, ale jednáme úplně jinak. Ale Bůh své sliby plní. Je třeba jim věřit, spolehnout na ně. To je jádrem křesťanské naděje. A to se týká i druhého příchodu Ježíše a nastolení konečné spravedlnosti. Kristus znovu přijde. Boží spravedlnost odhalí a rozsoudí veškeré lidské jednání.

Petr uvádí dva důvody, proč Kristus ještě nepřichází. Tím prvním důvodem je, že Bůh má jiný čas, než máme my lidé. Má jiný kalendář, jiné hodinky, než máme my lidé. Petr v tomto listě říká, že u Boha je jeden den jako tisíc let a tisíc let jako jeden den (3,8). Odkazuje na Žalm 90., který připomíná Boží věčnost ve srovnání s naším lidským omezeným časem. „Tisíc let je, Bože, ve tvých očích jako včerejšek, jenž minul“ (v. 4). Ježíš říká: „Přijdu brzy“ (Zj 22,20). Ale co to znamená z hlediska Božího věčného času. Boží „brzy“ je jiné, než si představujeme. Od Ježíšova ukřižování a vzkříšení se otevírá dlouhý časový prostor. Nevíme, jak je tento čas dlouhý. Nevidíme do Božího kalendáře či diáře a nevidíme na jeho hodinky.

Druhý důvod, proč ono Boží „brzy“ trvá tak dlouho, je Boží vyčkávání. On má s námi lidmi trpělivost. Prodlužuje se čas milosti. Čas jeho milosti stále trvá. Petr říká, že důvodem oddalování konečného soudu je velká Boží trpělivost. „Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřejeme, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání“ (3,9). A tuto myšlenku uvádí i v závěru svého listu: „A vězte, že ve své trpělivosti vám Pán poskytuje čas ke spáse“ (v. 15).

Existuje čas, kdy jakoby se nic neděje. Říkáme si, kde je nějaký ten viditelný zásah do dění. Proč Bůh toho a toho nepotrestá, když jeho jednání bije do očí? Ale Boží soud se nekoná. Neděje se nic. My lidé máme sklon k tomu, řešit všechno hned a radikálně. A někdy takový zásah, unáhlené jednání je spíše ke škodě, než aby přineslo prospěch. Netrpělivě bychom chtěli zjednat nápravu, ale svým radikálním jednáním můžeme spíše škodit. Ale Bůh je trpělivý. Vidí dále než my ve své krátkozrakosti. Vidí hlouběji než my ve svém povrchním pohledu. Bůh má připisovány mnohé vlastnosti, ale jedna, na kterou se nesmí zapomínat, je trpělivost. Je Bůh trpělivosti (Ř 15,5). Ve Starém zákoně je dosvědčeno častokrát, jak lidé pokoušeli Boží trpělivost, ale on například snášel trpělivě jednání Izraelců celých čtyřicet let na poušti (Sk 13,18). Trpělivost je ovoce Ducha svatého (Ga 5,22) a je projevem skutečné lásky. „Láska je trpělivá“ (1 K 3,4). Vždyť s jakou trpělivostí nesl otec z podobenství o milujícím Ootci odchod svého syna z domova. Stále ho očekával, vyhlížel jeho návrat (L 15,20). Skutečná láska je trpělivá. Ale nám lidem trpělivost chybí. Hned jsme s každým hotovi. Stačí drobnost a už druhého odepíšeme. Ale jinak jedná Bůh. On je trpělivý. Je neuvěřitelně trpělivý, vyčkávající, vyhlížející. Nechce naše zahynutí, neboť proto nás nestvořil. On nás stvořil pro život. Ne pro živoření, ale pro život smysluplný a dokonalý. A tento život nám ukázal a daroval v Ježíšovi.

Ze všech těch biblických textů pro dnešní neděli mě oslovila výpověď „Pán má s námi trpělivost“. Bůh ji má s námi, proto i my ji máme mít s druhými.

Nad naší klikatou cestičkou života je patrná velká Boží shovívavost a trpělivost, kterou on musí mít s každým z nás. Vyšli jsme za Ježíšem. Ale pak jsme směřovali jinam, ale on nám opět ukázal v kritických dobách svým slovem směr cesty. Dává nám stalé novou příležitost k plnějšímu životu s ním. Kéž tento čas Boží milosti dokážeme dobře využít. Amen.

Tomáš Butta, patriarcha

Oldřich Nováček publikováno: 26.03.2018 03:22 zobrazeno: 895x