Kázání k 75. výročí Husova sboru v Chrudimi – září 2010
Sestry a bratři,
zdravím vás při dnešní slavnosti k 75. výročí postavení tohoto sboru Církve československé husitské v Chrudimi. Chtěl bych se s vámi zamýšlet nad smyslem chrámu na základě biblického svědectví, jak jsme je četli ze Starého zákona z knihy Exodus.
Na hoře Sínaj dostal Izrael prostřednictvím Mojžíše Desatero a mnoho dalších přikázání, podle kterých se měl ve svém životě řídit. Mezi těmi nařízeními a pokyny byl i příkaz vybudovat svatyni. Bůh skrze Mojžíše oznámil lidu: „Ať mi udělají svatyni a já budu bydlet uprostřed nich.“ Vybudování svatyně, chrámu, není tedy lidským nápadem, ale jde o Boží záměr. Chrám, sbor či modlitebna je zvláštní stavbou. Je prostorem, kde člověk může zakoušet Boží přítomnost. Jde o místo, kde se Bůh setkává se svým lidem. On, který je vyvýšený a svatý se přibližuje a snižuje k člověku. Chrám je znamením tohoto Božího snížení a přítomnosti. „Já budu bydlet uprostřed nich“, slyšíme ve 2. knize Mojžíšově. Izraelci zakoušeli Boží přítomnost ve stánku smlouvy a později v jeruzalémském chrámě. Ale i na křesťanská shromaždiště – i na tento sbor – se vztahuje toto Boží zaslíbení. Vždyť Kristus svou církev ujišťuje, že kde jsou shromážděni v jeho jménu dva nebo tři, tam je on uprostřed nich (Mt 18,20).
Stejně tak jako izraelská svatyně, je budován i každý křesťanský sbor z darů a obětí. Hospodin vyzval Mojžíše: „Vyberte oběť pozdvihování pro mne od každého, kdo ji ze srdce dobrovolně odevzdá.“ Praví výslovně: „Kdo je ze srdce dobrovolně odevzdá.“ Nejde tedy o nějaké vymáhání, nikdo k tomu nemůže být nucen, jedná se o dobrovolný dar. V tomto smyslu mluví také apoštol Pavel: „Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí ani z donucení, vždyť radostného dárce miluje Bůh“ (2K 9,7). U Izraelců se projevila velká úcta vůči Bohu a s ní i štědrost. Izraelci přinášeli plátna, kůže, zlaté předměty i další (35,21). Nakonec přinesli ještě víc než bylo třeba, takže stavba mohla být započata (36,6-7). A my si uvědomujeme, že i tento sbor byl zbudován a je udržován z mnohých obětí a darů, které byly zcela dobrovolně shromážděny.
Ještě se podívejme na to, co Izraelci přinášeli. Snažili se uctít Boha tím nejlepším, co měli. Nejen truhla pro Desatero či sedmiramenný svícen byly ze zlata, ale i různé detaily jako misky. Mohli bychom si říci: „Nač takové plýtvání! Mohlo to být z levnějších materiálů.“ Ale vidíme, že úcta k Bohu má svůj konkrétní výraz. Izraelský stánek byl velkorysým činem, který byl vykonán pro oslavu Boha.
Po úspěšně skončené sbírce se mohl starozákonní lid pustit do prací na stánku smlouvy. Mojžíš vyzval lid: „Každý, kdo je mezi vámi dovedný, ať přijde a dělá vše, co Hospodin přikázal“ (35,29). Mnozí se na vybudování svatyně podíleli. Nečteme nic takového, že by někdo jen z dálky přihlížel nebo pouze kritizoval. Každý, kdo něco dokázal, kdo něco uměl, přišel a podílel se na společném díle. V takové spolupráci vznikaly i sbory naší církve. Stavba chrámu však není nikdy zcela dokončena, nikdy není hotova. Potřebuje stálou spolupráci, potřebuje schopné a ochotné lidi. Vždy se dá něco zlepšit, obnovit, uzpůsobit přítomné době. Konkrétní stavba svědčí o víře a ochotě konkrétních lidí, sester a bratří.
Když čteme ve Starém zákoně o stavbě a vybavení stánku smlouvy, poznáváme, že se jednalo o dokonalou stavbu a umělecké dílo. Dovídáme se, že se na zhotovení podíleli ti, kteří měli zvláštní duchovní dar (Ex 35,31). Umělecká tvořivost je darem Ducha svatého. Umění, kultura souvisely vždy s náboženstvím a vírou. Uměním, lidskými tvořivými schopnostmi může být darován Bůh. A to se týká architektury a výtvarného umění – hry tvarů a barev, ale i hudby – hry tónů a svitků. Ve starozákonním chrámu měla hudba své místo, jak dokládá žalm 150, který je výzvou k chvále hlasem i hudebními nástroji.
Jestliže se ve Starém zákoně začteme do podrobného popisu stánku smlouvy, pak zjišťujeme, že měla stavba pozoruhodnou pravidelnost. Harmonie a souměrnost měla vyjádřit harmonii a řád Boží. Chrám je odleskem Boží slávy, předobrazem nebeské svatyně, která nebyla zbudována lidskýma rukama. Každý chrám je jen napodobením dokonalého nebeského Otcova domu s mnoha příbytky, o kterém mluví Ježíš (J 14,2).
Sestry a bratři,
čtení z 2. knihy Mojžíšovy není jen pohledem do doby dávno minulé. Je to slovo Boží pro nás. V jeho světle si můžeme uvědomovat význam chrámu – význam sboru jako místa setkání s věčným Bohem. Z jeho záměrů vznikaly i sbory naší církve. On vzbudil víru, ochotu i dobrou vůli těch, kteří podporovali dílo svými dary nebo se přímo svou prací na stavbě sborů podíleli. Prosíme, aby vzbuzoval víru, ochotu a dobrou vůli k budování duchovního příbytku mezi námi i dnes. Ať je i tento sbor chrámem Božím, místem působení živého Ducha svatého a jeho darů. Ať je v naší církvi – i v tomto sboru rozvíjen dar umění k chvále Boží, neboť od něho skrze něho a pro něho je všechno. Amen.
Tomáš Butta, patriarcha
Marie Trtíková publikováno: 13.10.2010 10:56 zobrazeno: 3127x
Patriarcha
- program |
Diecéze
- Brno |
Facebook