L 23,1-12 Mlčení Ježíše v pašijovém příběhu

kázání na Velký pátek T. B. – duben 2007

Sestry a bratři,

shromáždili jsme se dnes na Velký pátek u kříže Ježíše Krista, abychom si zpřítomnili jeho cestu utrpení a smrt. Z celého dramatického a vypravěčsky rozvinutého pašijového příběhu se zaměřím na tři motivy: na obsah obvinění proti Ježíšovi, na mlčení Ježíše při výslechu a také na zvláštní spřátelení Piláta a Heroda.

Co bylo obsahem obvinění proti Ježíšovi? Čeho se dopustil? Jeho nepřátelé z židovského národa si uvědomovali, že obvinění galilejského kazatele výslovně z náboženských důvodů nestačí. S tím by před tehdejším soudcem a vládcem římského impéria neobstáli. Převedli tedy obvinění z náboženské roviny rouhání proti Bohu (L 22,70-71) do roviny politické. Evangelista Lukáš shrnul tři hlavní důvody žaloby proti Ježíšovi. Za prvé rozvrací národ, za druhé  brání odvádět císaři daň a za třetí prohlašoval o sobě, že je Mesiáš ve smyslu úsilí získat politickou moc. Ani v jednom případě to nebyla pravda. Ježíš svým učením a celou svou činností lidem přinášel Boží odpuštění, uzdravení a pokoj. Pobouření a zmatek naopak způsobuje jednání v rozporu s jeho učením.

Nestavěl se proti odvádění daně císaři. Je známý jeho výrok: „Odevzdávejte, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu“ (20,25). A neprohlašoval se ani za vládce ve smyslu touhy po politické moci, ale za Božího Služebníka.

Když sledujeme Ježíšův proces, tak si současně uvědomujeme, že mnoho nevinných lidí bylo v dějinách křivě obviněno. Na základě překroucených výpovědí byli pak odsouzeni. V totalitních režimech docházelo k vykonstruovaným procesům, ve kterých se nevinné oběti vůči tlaku násilí nemohly bránit. Čeho všeho je člověk v touze po moci a v nenávisti schopen! Dobré vydává za zlé, a naopak; všechno může otočit proti druhému, mistrně může užívat polopravdy pro své záměry. Toho jsme svědky v pašijovém příběhu, kdy je porušeno Desatero „Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví“ (Ex 20,16). Kolika nesmyslným a křivým obviněním byl spravedlivý a nevinný Ježíš vystaven!

Jak se postaví ti, kteří mají odpovědnost za hájení spravedlnosti, proti takovému bezpráví? Jak se rozhodne Pilát? Pilát rozpoznal, že Ježíš není klasický politický rebel a představitel odboje proti Římanům. Když se dověděl, že Ježíš je Galilejec, využil příležitost, aby se vyhnul odpovědnosti. Poslal ho k Herodovi, který byl vládcem v Galileji a právě trávil svátky v Jeruzalémě. Ačkoliv byl Herodes pod Římany, přece jen měl určitou samostatnost v rozhodování. Herodes byl překvapen, když se před ním objevil Ježíš. Znal ho z vyprávění a nyní ho mohl vidět na vlastní oči. Očekával, že Ježíš projeví svou zázračnou moc, o které slyšel z podání těch, kteří se s ním setkali během jeho působení v Galileji. Ježíš však mlčí. Podobně je tomu i v případě výslechu před židovskou radou (Mt 26,62) i před Pilátem (Mk 15,4). U soudu je důležitá obhajovací řeč. Ale Ježíš se nebrání, nevede se svými protivníky ostré polemiky. Jeho postoj je překvapivý, zarážející. Mlčí. Herodes nejenže neviděl žádný zázrak, ale neslyšel ani jedno jeho slovo. Ježíš svým mlčením vyjadřuje pokorné odevzdání se do Boží vůle. Naplňuje se na něm starozákonní slovo z knihy proroka Izajáše: „Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel, jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel“ (Iz 53,7 srov. 1 Pt 2,22-25). Současně tak dává najevo svou převahu nad morálně problematickým vládcem. Prokazuje se jako svrchovaný Pán i ve své slabosti a mlčení. Jestliže Ježíš během svého působení neustále kázal, učil, rozmlouval s lidmi, aby je seznamoval s Boží vůlí a moudrostí, nyní v Jeruzalémě mlčí. Tam, kde lidé mluví křivě a lživě, tam, kde jednají v hněvu a umanuté zaujatosti, tam Bůh mlčí. Jak se zpívá v jedné křesťanské písni: „Proč jen mlčíš, Pane, když zloba lidská život maří, proč se nezastane pravdy tvá moc?“ (Svítá č. 267). K pašijovému příběhu patří mlčení Kristovo. Jsou různé důvody k mlčení. Lidé mlčí tehdy, když si nemají už co říci. Zmlknutí může znamenat narušení vzájemného vztahu. Jestliže Bůh přestává mluvit, pak to může mít příčinu v tom, že člověk s ním přerušil kontakt a vystačí si sám. Jedná tak, jakoby Bůh nebyl. Ale život bez Božího laskavého slova je smutný a bez konečné naděje, i kdyby z lidského pohledu byl úspěšný, jako mohl být za úspěšného považován Herodes ve svém paláci.

V příběhu jsme upozorněni na to, že Herodes a Pilát byli původně nepřátelé. Na jedné straně byl židovský král s omezenou mocí a na druhé straně představitel římského impéria. Protože oba usilovali o moc, neměli se pochopitelně rádi. A náhle čteme, že se spřátelili. „Toho dne se Herodes a Pilát stali přáteli“ (v. 12). Spíše se jednalo o spojenectví, přesněji řečeno o spolčení. Oba stáli na straně proti Ježíšovi a chtěli se vyhnout odpovědnosti za jeho smrt. Naplnila se tak slova Žalmu 2.: „Srocují se králové země, vládcové se spolu domlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho“ (v. 2).

Trpící Ježíš chce spojit znepřátelené lidi i dnes. Nemá se však jednat o chvilkové spojenectví jako v případě Heroda a Piláta, nýbrž o opravdové smíření a přátelství těch, kteří jsou na straně Ježíše.

         Sestry a bratři, Velkým pátkem prostupuje tíživé Ježíšovo mlčení. A není to jen mlčení před veleradou, před Herodem nebo před Pilátem. Je to mlčení tohoto, kdo skonal na kříži…Toto mlčení je ještě vystupňováno tichem skalního hrobu, kam bylo jeho tělo položeno. Ale toto Boží mlčení nebude trvat stále. Bude přerušeno poselstvím a zpěvem velikonočního rána: „Není zde, byl vzkříšen.“ Amen.