Dopis bratra patriarchy ke Dni české reformace

Sestry a bratři,
pozdravuji vás v časové blízkosti Dne české reformace a státního svátku mistra Jana Husa. Slavením svátku mistra Jana Husa navazuje naše církev na české a moravské utrakvisty (kališníky), kteří připomínali tuto osobnost jako Kristova svědka a mučedníka, jak to dokládá dochovaná liturgická, hudební a výtvarná tvorba. Den Husova úmrtí se v době české reformace světil v Praze, v mnohých městech i na venkově. Kališničtí kněží sloužili k Husově poctě mše se světly a hudbou. Hovořilo se přímo o "dni svatého mistra Jana Husa" (J. Macek: Víra a zbožnost jagellonského věku, Praha 2001, s. 81-82).
Husovu charakteristiku a současně i výraz rozvíjející se úcty v Čechách vystihuje Osvědčení pražské univerzity z 11. září roku 1415:
„Jak vylíčit tohoto muže, když se v zrcadle svatosti skvěl způsobem tak hodným úcty! Jak pokorný to byl člověk! Vyzařoval velkou zbožnost, pohrdal vším bohatstvím, až do své smrti rozdával chudým, nezdráhal se slitovně poklekat k lůžkům ubožáků, zatvrzelé lidi přiváděl vlastními slzami k pokání a povahy zdivočilé uklidňoval nevýslovnou něhou svého pohlazení, běžné neřesti všech, zastaralostí zatvrdlé, zvláště zpupného, lakotného a vlivného kléru, jaksi z kořene vypaloval nově vynalezeným lékem života, účinným z veliké lásky a vytěženým z léčivosti starých a zapomenutých Písem a pozorně jda stopami apoštolů všecku svou péči věnoval obnově životního slohu prvotní církve v kněžstvu i v lidu. Podmanivým slovem a moudrostí převyšoval ostatní a všem prokazoval všecky skutky lásky, ryzí víry a neporušitelné pravdy“ (Osvědčení pražské univerzity o Husovi a Jeronýmovi. V: Husitské manifesty. Praha 1980, cit. s. 54-55).
Modernističtí katoličtí kněží, kteří jsou spjati se vznikem naší Církve československé husitské v roce 1920, se inspirovali náboženským a mravním odkazem české reformace a osobností Husovou. V té době se opět spontánně připomíná 6. červenec v českých a moravských městech i vesnicích. V Českém misále, se kterým je spojeno liturgické obnovné dílo dr. Karla Farského, je na rozdíl od římskokatolických bohoslužebných knih zařazena "Památka mistra Jana Husi". Autorem liturgických textů je prof. Alois Tuháček z Plzně. Je zde vloženo čtení z dopisu mistra Jana Husa veškerému národu českému z 10. června 1415 (Český misál. Sešit V. Vydáno péčí Klubu reformního duchovenstva. 1920, s. 124). V pozdější bohoslužebné knize naší církve je "Na slavný den mistra Jana Husi" zařazeno čtení o jeho utrpení a smrti podle Petra z Mladoňovic (Bohoslužebná kniha církve československé. Praha 1952; s. 253-255). Tím naše církev navazovala na utrakvisty, kdy bylo za časů husitského arcibiskupa Jana Rokycany v rámci bohoslužby 6. července čteno Umučení Husovo od Petra z Mladoňovic a tři poslední Husovy listy. Na místech spojených s Husovým životem a působením, jako například v Husinci, na Kozím Hrádku či na hradě Krakovci, se konala a konají bohoslužebná shromáždění s aktivní účastí naší církve.
V každé naší diecézi – pražské, královéhradecké, plzeňské, brněnské, olomoucké i slovenské jsou význačná a památná místa vztahující se k tradici české náboženské reformace, kde se věřící v červencových dnech setkávají, často za účasti ekumeny a veřejnosti. 
Jedinečné místo spojené s osobností českého reformátora je Betlémská kaple v Praze. Byla založena roku 1391 pro kázání v českém jazyce a patřila k univerzitě. Po vydání Rudolfova Majestátu v roce 1609 byla propůjčena univerzitou Jednotě bratrské. Po bitvě na Bílé hoře od roku 1622 patřila jezuitům. V roce 1786 bylo nařízeno její zbourání a na jejím místě byl postaven činžovní dům. Velká část zdiva však zůstala stát.
V letech 1919 – 1920 se prováděl výzkum domu vestavěného do zbořené kaple (V. Sakař: Vyprávění o Betlémské kapli, Praha 2001, s. 12). V letech 1949 – 1954 byla kaple obnovena z rozhodnutí tehdejší vlády. Naše církev usilovala o možnost konání bohoslužeb v obnovené Betlémské kapli – v místech bytostně spjatých s Husovým působením a duchovním zápasem. Kaple byla sice tehdy v čase totalitního režimu znovu vybudována, ale jako muzeum, ne jako místo pro zvěstování Božího slova, které bylo pro Jana Husa rozhodující životní inspirací a silou. Až teprve v roce 1968 – v době dočasného politického uvolnění - mohla naše církev zde poprvé konat bohoslužbu. Tehdy kázal proděkan Husovy fakulty dr. Rudolf Horský a liturgii vedl pražský biskup dr. Josef Kupka. Přítomno bylo třicet duchovních v talárech a několik stovek věřících. Následoval průvod na Staroměstské náměstí, kde byly položeny květiny k pomníku mistra Jan Husa. Zde promluvil filosof Milan Machovec společně s představitelem naší církve.
Z věže Staroměstské radnice hráli pozounéři husitské chorály (Český zápas, 1968, č. 29-30). I v době normalizace se nám podařilo tato shromáždění v Betlémské kapli v nepřetržitosti udržet. Ceníme si toho, že nám v současnosti České vysoké učení technické, které rekonstruovanou kapli spravuje, umožňuje pravidelně konat tuto bohoslužbu.
V letošním roce vychází svátek mistra Jana Husa na neděli. Vážení členové Církve československé husitské, duchovní a laici, doporučuji a vyzývám vás, abyste po svých pravidelných bohoslužbách směřovali v toto červencové odpoledne do Betlémské kaple v Praze a zúčastnili se od 15 hodin této celocírkevní bohoslužby vysílané Českou televizí a rozhlasem. Sestry a bratři, všude tam, kde si budete připomínat v Den české reformace památku mistra Jana Husa, ať vás tato osobnost – její dílo a svědectví - znovu inspiruje a povzbudí ke křesťanské víře a životu. Betlémský kazatel oslovuje přes hranice času především nás křesťany a vybízí nás: „Boha z celého srdce milujte a v něj důvěřujte, poněvadž vás pro zásluhy Ježíše Krista ve své slávě ozdobí a svého království účastnými učiní“ (Listy Husovy. Bohumil Mareš. č. 10, Praha 1901, s. 49).

Tomáš Butta, patriarcha

Helena Bastlová publikováno: 23.06.2008 12:31 zobrazeno: 5058x