400. výročí popravy na Staroměstském náměstí

Církev československá husitská si pravidelně připomíná tragickou a krutou událost, popravu významných představitelů šlechty, rytířstva i měšťanů dne 21. června roku 1621. Každoroční setkání spolupořádaná různými organizacemi i s účastí potomků rodů popravených i exulantů se konají v kostele sv. Mikuláše v Praze na Staroměstském náměstí. V letošním roce 400. výročí si Církev československá husitská událost připomněla jednak v předvečer, 20. 6. při nedělních bohoslužbách, dále přednáškou v kostele Jana Křtitele Na Prádle a koncertem v kostele knížete Václava na Zderaze v Praze – Novém Městě. V samotný den výročí 21. června se zástupci a věřící zúčastní pietních shromáždění a aktů konaných na Staroměstském náměstí v Praze. V Církvi československé husitské jsou popravení představitelé stavovského odboje na Staroměstském náměstí považováni za mučedníky, kteří položili své životy pro víru v Krista, hodnotu svobody a svoji vlast. Představitelé stavovského odboje, jak vyšší šlechtici, tak i nižší šlechtici rytířského stavu a měšťané jsou v dobových svědectvích ukázáni jako věřící lidé. (Například v exilovém spise utrakvistického kněze Jana Rosacia Hořovského, z něhož čerpal pro svůj spis „Historie o těžkých protivenstvích církve české“ biskup Jednoty bratrské J. A. Komenský.) Utrakvističtí a luterští evangeličtí kněží odsouzené posilovali kázáním, modlitbami, rozhovory, zpovědí i svátostí Kristovy večeře vysluhovanou podobojí. Novoměstským měšťanům byl nablízku jejich utrakvistický kněz Adam Klemens, správce kostela sv. Václava na Zderaze v Praze na Novém Městě, kde slouží Církev československá husitská. Poprava na Staroměstském náměstí předznamenala v Českých zemích zásadní změny politické a náboženské ve snaze posílit moc panovníka na úkor práv stavů a prosadit jediné římskokatolické náboženství. Zatímco předbělohorské období představovalo konfesní různost danou proudy a tradicí domácí české reformace – utrakvisty a Jednotou bratrskou i pronikáním protestantských konfesí ze zahraničí – luterství a kalvinismu. České země se tak na dlouhou dobu uzavřely vývoji probíhajícímu v protestantské části Evropy a ztratily značnou část elity národa, která odešla do exilu – vyhnanství z politických a náboženských důvodů. Výročí vybízí k ohlédnutí se za těmito událostmi a současně skýtá možnost pohledu pro současnost. „I když se události minulosti nedají posuzovat našimi hledisky pro jejich časovou vzdálenost a jinou mentalitu, přesto je možné je posuzovat hledisky křesťanskými … Jedná se o kritérium v každé době, zvláště té, která se ke křesťanství hlásí a proklamuje jeho hodnoty. Události popravy na Staroměstském náměstí dokládají dobový náboženský fanatismus, který nerespektuje názory druhých, jejich svobodu a nemá v posledu úctu ani k lidskému životu. Krutost a hrůza takového jednání zcela odporuje křesťanským zásadám a postojům… K náboženství a k víře nelze nikoho nutit násilím, neboť se jedná o svobodu člověka, který se má samostatně rozhodovat pro cestu k Bohu“, jak to vyjádřil v závěru svého zamyšlení k letošnímu výročí pod názvem „Role náboženství a víry v události na Staroměstském náměstí“ patriarcha – správce Církve československé husitské Tomáš Butta. Fotografie: Josefina Hudcová