Kousek Afriky v Dejvicích

Milí přátelé, málokdy v tomto našem civilizací uspěchaném světě můžeme prožít tak silné rodinné vazby, jako tomu ještě stále je v africké Kenii, o čemž jsme slyšeli a na plátně viděli 22. června v Komenského sále CČSH v Praze - Dejvicích. Co vše bylo řečeno, bylo asi někým povolaným natáčeno. Za sebe mohu jen říci několik emocionálních poznatků v hovorech s černými Keniaty (?) po uběhnutí programu. Komentovat obrázky nemíním, jsou výmluvné samy od sebe. Poděkoval jsem však Ivetě (možná Iwettě), žijící v Praze, žijící se svým synkem v Praze, za její nadšené emocionální vyprávěníní o Kenii, zvláště za líčení rodinných vztahů, kdy třeba v případě úmrtí člena rodiny se o poslední rozloučení a pohřeb stará samozřejmě celá rodina a žádná pojišťovna či státní podpora. Každ ý něčím přispěje, aby pohřeb proběhl v plné úctě. U toho je zajímavý úkaz, že zúčastnění netruchlí, ale radují se ze života, který s nimi jejich zesnulý prožíval. Přiznal jsem Ivetě, že mi její vyprávění zasáhlo hluboko do srdce a ona se rozzářila radostí, že zvyky z Afriky zapůsobily na city materiálně civilizovaného Středoevropana. Byli jsme ale zajedno, že elektronická a automobilová civilizace se rozmáchne brzy i v Kenii, čímž nastanou podobné komunikační či nekomunikační problémy v rodinách i tam u nich. Jejich školy z důvodu světového vzdělání už také dostávají počítače pro každého žáka-studenta a chytré mobilní telefony začínají zaplavovat tamnější obyvatelstvo, které tak může vidět, jak žijí lidé jinde ve světě. Samozřejmě si mnozí přejí m&i acute;t takový životní standart jako třeba máme i my v Česku. Nehledě na to, že mnozí černí přítomní v Komenského sále studují v Praze a někteří z nich už mají různé doktorské tituly. Sál byl plný hostů a atmosféra byla mimořádně laskavá, přátelská a milá, takže došlo i k hudební rytmické spoluúčasti bratra faráře Lukáše Volkmana s černými hudebníky, jak patrno na snímcích. Já jsem osobně vnímal celý večerní průběh fokusem duchovního i fyzického křesťanského přátelství. Bylo by velmi prospěšné, aby naše česká společnost získávala co nejvíce informací o životě jinde ve světě. Vždyť jsme všichni děti Boží ... jenom zapomínáme si v sobě pěstovat agapé, tedy všelásku. Kde jinde víc, než v křesťanských společenstvích si to při podobných akcích můžeme uvědomit. Vlastně to všichni či někteří známe z Bible: "Miluj bližního svého, jako sebe samého"! S díky za aktivitu a za pozvání bratrem farářem Lukášem Volkmanem pro redakci Českého zápasu připravil Pavel Hušek. (Poznámka redakce: Další jedinečná šance k získání nových informací o africkém životě i šance k pěstování zmíněné křesťanské agapé se naskýtá 14. září - tentokrát ve vršovickém sboru naší církve, kde proběhne od 19 hodin další milý večer s našimi africkými hosty)