Ne vždy jsme naladěni na druhé, ne vždy máme chuť slevit ze svého názoru. My samostatné jednotky - za sebe zodpovědné, mnohdy ve vedoucí pozici, nechce se nám jen tak podvolovat. Naše ohrada, kterou si kolem sebe utváříme, nás svírá a je nám těsno a přitom v těchto pro nás vlastně nepříjemných chvílích, někdy stačí málo a můžeme být překvapeni od ostatních řešením, nápadem, myšlenkou, která nás překvapí svou jednoduchostí. Obruče individualismu povolují a my jsme nakloněni více… Někdy se i začneme usmívat, protože vidíme za sebou něco, co má hodnotu společného tvoření. Idealismus? Pokud jsme upřímní, tak ne. Naše setkání komisí 6. září v Hradci Králové snad splnilo svůj účel a byli jsme přesvědčeni, že jsme naplnili slova: „A tak usilujme o to, co slouží pokoji a společnému růstu.“ Ř 14, 19. Společně jsme diskutovali nad aktivitami jednotlivých komisí, těch proběhlých i těch, které chystáme pro Rok NADĚJE 2018. Uvědomili jsme si, kolik společných aktivit jsme prožili, nebo přichystali pro druhé, jak jsme byli přičinliví ve vydávání různých i jednoduchých tiskovin, které nám pomáhají při pastoraci. Den byl plný nápadů i řešení, kompromisů i jednoznačně shodných řešení. A kdo vytrval, na závěr jej čekala plavba parníkem po Labi s přípitkem a přáním, aby kreativita, inspirace a vzájemné povzbuzení bylo mezi námi patrné i nadále. Jana Pechancová