Rámy a obrazy - Setkání třetího věku v NO CČSH Karlín

Na květnovém Setkání třetího věku v NO CČSH Karlín, které pořádá společně s Obcí spisovatelů, Pražským klubem spisovatelů a literárně dramatickým klubem Dialog na cestě ve spolupráci s Městskou částí Praha 8, se v úterý 30.5.2017 představil básník a architekt Antonín Šícha úvahami o literatuře a svojí tvorbou. Literární exkurzi zahájil úryvkem z původně středověké gotické básně o slavíčkovi, italského františkánského teologa a filozofa sv. Bonaventury, kterou převzal a upravil katolický kněz a jezuitský misionář, jeden z nejvýznamnějších českých barokních básníků, Bedřich Bridel (1619–1680) „... Slavíčku, milý žáčku, že nebude zimy, polesní zpívej ptáčku, víceji na zemi. Posaď se na větvičku, již nebude zimy, začni novou písničku, že přívalu není...“. Pro červnové čtení ve vinárně Duše v peří vyhlásili autoři a protagonisté Alois Marhoul a Ondřej Hník téma „poezie vyjádřená (i) jinak, než slovy“. Antonín Šícha si vybral a připravil zajímavý pokus z historické lingvistiky, a sice transkripci slavičího zpěvu Sonáty slavíčkové z díla Staré paměti kutnohorské od filozofa a rektora jezuitské koleje v Kutné Hoře Jana Kořínka (1626–1680). V ukázkách barokní poezie doprovázených komentářem připomněl dále Antonín Šícha písně Adama Michny z Otradovic (asi 1600–1676). V návaznosti na českou barokní poezii 17. století se pak zaměřil na různé způsoby básnění, od citově angažované poezie přes tzv. čistou lyriku, po současnou ironickou meditaci. Pozornost věnoval též básnické technice, zejména rýmování, a na příkladech z Karla Jaromíra Erbena a Josefa Palivce vyvracel některé obecně vžité výklady. Podobně polemizoval s objevy tzv. „nových“ slov. Ze současných básníků připomněl poezii Olgy Nytrové (1949), zejména mysticismus v její tvorbě, reflektující jak teologii, tak i poetiku. Ze sbírky Být přítelem ticha, XB l, 2016 vybral a přečetl básně Kapka rosy a Šíp modlitby. Jako příklad přímé lyriky uvedl citově angažovanou poezii nakladatele a básníka Antonína Drábka (1939–2015) a jeho sbírku básní Oplať láskou, Praha, Balt-East, 2014. Tvorbu Aloise Marhoula (1951) přiblížil četbou z knihy Www lidi, Arsci, 2011, v níž si autor pokládá otázky a zároveň hledá s humorem i vážností odpovědi, například „Odkud k nám přichází pravda“. Hostem pořadu byl básník a redaktor literárního webu LitWeb.cz Jiří Cenek (1939). V poezii i překladech uplatňuje vázaný verš. Píše ale také balady a sonety. Zabývá se tvorbou kaligramů. Inspiraci hledá u Shakespeara, Villona, přeložil báseň Ch. Baudelaira (La Muse malade – Nemocná Múza). Vydal sbírku Písař básní a zahrada snů, Jindřichův Hradec, nakladatelství Epika, 2010 a na Setkání 3. věku v Karlíně přečetl básně ze společné sbírky s Markem Řezankou, nazvané Zrcadlení, nakladatelství Epika, 2014. Dalším vzpomenutým autorem byl Josef Palivec (1886–1975), básník pro básníky (tak jej označil jeho přítel Jaroslav Seifert), představitel tzv. čisté lyriky vycházející z Valéryho, zamlada asistent Vrchlického, za první republiky diplomat ve Francii, který se zúčastnil domácího protifašistického odboje, za komunismu byl 10 let vězněn. Posmrtně byl vyznamenán řádem T.G. Masaryka. Nakonec si Antonín Šícha ponechal svého oblíbeného Luíse de Góngora y Argote (1561–1627), španělského básníka, zakladatele tzv. kulteranismu (nebo též góngorismu), který se v období baroka rozšířil po celé Evropě (vrcholná díla: Polyfemos, Samoty). Praotec básnického abstraktivismu, vedle kulteranistických děl zanechal i svěží, smyslnou lyriku. Na ukázku jsme si vyslechli úvod z Polyfema. V představování vlastní tvorby byl Antonín Šícha poměrně skoupý. V úvodu přednesl Hiphop 1972, báseň zajímavou tím, že byla napsána, podobně jako několik dalších „kousků“ skandované poezie (jak tento způsob básnění autor pojmenoval), o dva roky dříve, než hiphop oficiálně v USA vznikl. Teprve v samém závěru setkání a na výslovnou žádost publika přednesl svoji Ódu na radost. Zaznamenala: Mgr. Zuzana Havelková